Operátor robotického dalekohledu FRAM Martin Mašek na observatoři Pierra Augera v Argentině. Provozuje jej Fyzikální ústav AV ČR. Zrcadlový dalekohled o průměru optiky 30 cm se ovládá na dálku přes internet. Mašek s jeho pomocí nasnímal roadster šéfa společnosti SpaceX Elona Muska. | foto: Jakub Černý

Hledět do okuláru je pohlazení po duši, říká astronom, který vyfotil Teslu

  • 2
Vesmírem pluje roadster šéfa společnosti SpaceX Elona Muska a astronomové z celého světa se předhánějí v jeho zachycení. Liberečan Martin Mašek byl jediným českým astronomem, kterému se podařilo nepatrné auto vyfotit.

Jeho snímek Tesla mezi hvězdami získal ocenění Česká astrofotografie za únor 2018. Astronom, po kterém je ve vesmíru dokonce pojmenovaná planeta a jenž neúnavně upozorňuje na světelné znečištění v České republice, ale zůstává nohama „na zemi“.

Co pro vás ocenění znamená?
Je to prestižní ocenění České astronomické společnosti, o snímek Tesly ve vesmíru byl velký mediální zájem. Velmi mě překvapil. Myslím, že to udělalo službu popularizaci astronomie a vědy. Teslu ve vesmíru zachytilo přes 20 observatoří po celém světě, ale z České republiky jsem byl jediný.

Vyfotit elektromobil Elona Muska putující po oběžné dráze se Martinu Maškovi podařilo 10. února 2018.

Raketa vynesla elektromobil do vesmíru 6. února, už za čtyři dny jste kabriolet zachytil robotickým dalekohledem FRAM (Fotometrický robotický atmosferický monitor) umístěným v Argentině. Jak vůbec jde něco tak malého najít a pozorovat?
Samotný automobil by tak snadno pozorovatelný nebyl. Automobil Tesla je ale stále připojen k hornímu stupni rakety Falcon Heavy, který kabriolet vynesl do vesmíru. Takže to až tak malé těleso není. Ale i tak bylo zapotřebí použití astronomického dalekohledu s citlivou elektronickou kamerou. Nalézt objekt na obloze nebylo těžké. Již dva dny po startu ho zachytily jiné observatoře, takže jsem věděl kam dalekohled namířit.

Na jaké zařízení jste auto zachytil?
Teslu jsem nasnímal přes robotický dalekohled FRAM, který se nachází v Argentině na astročásticové observatoři Pierra Augera. Provozuje jej Fyzikální ústav AV ČR, který se na chodu observatoře podílí. Je to zrcadlový dalekohled o průměru optiky 30 cm, na dalekohledu není okulár, místo něj je elektronická CCD kamera. To je, laicky řečeno, takový lepší velmi citlivý digitální fotoaparát. Dalekohled je autonomní, ovládaný na dálku přes internet. Díky němu mohu dalekohled ovládat odkudkoli na světě.

K čemu se FRAM využívá?
Jeho hlavním úkolem je sledování průzračnosti zemské atmosféry nad observatoří. Znalost stavu zemské atmosféry je pro observatoř zásadní, neboť je nutné kalibrovat pozorování průletů kosmického záření atmosférou, které se na observatoři pozoruje. Ve zbylém pozorovacím čase se pozorují další zajímavé objekty, například proměnné hvězdy, blízkozemní planetky nebo komety.

Dá se srovnat pozorování z jihoamerických pamp se sledováním oblohy ve střední Evropě?
Řada laiků má zato, že ke spatření dobré, tmavé oblohy stačí vyjet kousek za město. Bohužel problematika světelného znečištění není tak jednoduchá. V hustě osídlené střední Evropě je velmi těžké nalézt přírodně tmavou oblohu, velká města mají vliv na světlost oblohy na desítky kilometrů daleko. S jihoamerickou pampou se to těžko srovnává, člověk musí tu přírodně tmavou oblohu prostě zažít.

Co Jizerská oblast tmavé oblohy?
Na Jizerce lze docela slušně vidět Mléčnou dráhu, ale bohužel do té skutečně přírodně tmavé oblohy to má daleko. Obloha na Jizerce je zhruba dvakrát světlejší oproti přírodnímu stavu, jaký bychom mohli zažít při úplné absenci světelného znečištění. Nejtmavším místem v České republice jsou centrální oblasti Šumavy, ale ani tam není obloha zcela přírodně tmavá. Vliv světel z velkých měst je patrný i na velkou vzdálenost. To skutečně světlem nenarušené noční životní prostředí už u nás bohužel nenajdeme.

Jak často se na Jizerku dostanete?
Na Jizerku nejezdím tak často jako kdysi, přece jen mám na starost dalekohled na druhé straně zeměkoule. Ale několikrát do roka tam rád s kolegy z Klubu astronomů Liberecka zavítám. Používáme dalekohledy, které se dají složit do auta. Někteří kolegové se snaží zachytit krásy noční oblohy na fotoaparát. Já se rád dívám jen tak do okuláru a kochám se hvězdokupami, galaxiemi, mlhovinami, nebo kometami, je to takové pohlazení na duši. Při tom si odpočinu od veškeré elektroniky, zapnutý monitor počítače by rušil adaptaci na tmu.

Světle modré oblasti jsou místa s nejnižší mírou světelného znečištění v České republice. Nejvíce světla je pak v okolí velkých měst a aglomerací. Tmavě modré, šedé a černé oblasti se u náš již nenacházejí.

Před časem zaměstnávalo záření z polských skleníků dokonce vlády Polska a České republiky. Poláci skleníky odstínili. Pomohlo to snížit světelné znečištění?
Zastínění pomohlo, byť není zcela ideální, například boky skleníku zakryté nejsou. Ale zlepšení je citelné. Bohužel i přes instalaci rolet nastalo přes podzim a zimu nemálo situací, kdy z nějakého důvodu rolety nebyly zatažené a skleníky svítily do oblohy dlouho do pozdního večera, nebo nad ránem. Je to od provozovatele skleníků velmi bezohledné, protože negativně ovlivňuje široké okolí.

Jak intenzivní světlo bylo v době, kdy skleníky zářily?
Prováděli jsme měření přesně na půli cesty mezi Libercem a skleníky. Skleníky na obloze vyprodukovaly větší záři než Liberec se sto tisíci obyvateli.

Noční svícení se rozšiřuje. Osvětleny jsou parky, památky a jiné budovy. Co se s tím dá dělat? A dělá se s tím vůbec něco?
Ani astronomové nechtějí mít temné ulice, ale mělo by se svítit s mírou a rozumem, nesvítit zbytečně víc než je potřeba a nesvítit tam, kde to není nutné a někdy i nevhodné, například do oken bytů. Pozdě v noci, když už téměř všichni spí, lze ztlumit nebo vypnout například osvětlení památek nebo světelnou reklamu.

Kritizujete bílé LED v nočním osvětlení, jejichž rozmach v poslední době nastal. Proč?
Jejich problém je v tom, že vyzařují velké množství světla v modré barvě, které narušuje biologické rytmy organismů včetně člověka mnohem víc, než dosud používané oranžové výbojky. Modrá složka světla se také víc rozptyluje v zemské atmosféře. Klasické oranžové sodíkové výbojky jsou už na ústupu.

Co by bylo řešením?
Použití LED s teplejším odstínem a co nejmenším podílem modré složky. Výborným řešením jsou tak zvané PC-Amber LED, které svítí žlutooranžově. Například na Kanárských ostrovech, kde se nacházejí světově významné observatoře, se tento typ LED úspěšně používá.

Zhoršuje se světelné znečištění?
Bohužel ano. Rozmach úsporných LED svítidel způsobil to, že se osvětlují i místa, která dříve osvětlována nebyla, anebo se osvětluje s vyšší intenzitou, než je nutné. Po výměně starých svítidel za nové bílé LED se stává, že ulice v klidných obytných zónách svítí intenzitou, která je podle technických norem určena pro silnice vyšších tříd.

Zaznamenali jste i stížnosti?
Ano. Intenzivnější osvětlení ulic vadí nejen obyvatelům přilehlých domů, ale i chodcům a řidičům. Exemplárním příkladem je naprosto nevhodně provedená rekonstrukce v Janově nad Nisou, kde špatně navržené osvětlení svítí i do oken domů, které jsou daleko od silnice. Doporučení, aby si lidé na okna pořídili rolety, je v podobných případech nemístné. Provozovatel osvětlení je totiž plně zodpovědný za to, aby světla neobtěžovala lidi.

Řekněte, díváte se někdy na oblohu jen tak běžným okulárem z balkonu libereckého bytu? A umíte to ještě vůbec bez profesionální deformace?
Do okuláru se na balkonu již prakticky nedívám, obloha ve městě je přesvětlená. Ale balkon k pozorování využívám, zaměřuji se na pozorování jasnějších proměnných hvězd, používám komerčně dostupný dalekohled spojený s běžnou digitální zrcadlovkou, nebo elektronickou kamerou. V tomto případě není světelné znečištění tak limitující. Změny jasnosti hvězd se dají snadno zaznamenat na sérii snímků, desítky nových proměnných hvězd se mi podařilo objevit i z Liberce. A na oblohu jen tak bez dalekohledu se podívám rád. Ale bez profesionální deformace to už asi nejde.

Na kontě máte několik astronomických objevů. Je po vás také pojmenovaná planetka 9841 Mašek. Jaký to je vlastně pocit?
Mezi řadou tuctových proměnných hvězd, které jsem objevil, připadá pár astrofyzikálně zajímavých objektů. Planetku, která je po mně pojmenována, objevila na Kleťské hvězdárně Zdeňka Vávrová v roce 1988. Je to hezký pocit, když mohu svým dalekohledem namířit na „vlastní“ planetku.

Co vás přivedlo k pozorování hvězd a zájmu o astronomii?
Úplné zatmění Slunce, které bylo viditelné ze střední Evropy v roce 1999, to mi bylo jedenáct let. Z České republiky sice nebylo vidět jako úplné, ale Slunce bylo zakryté přes 90 procent. Bylo to dost medializované a velmi mě to zaujalo. Přes špatné počasí jsem z Liberce bohužel neviděl nic, ale zájem o astronomické úkazy zůstal. K Vánocům jsem dostal na CD Encyklopedii vesmíru. Začal jsem chodit do knihovny půjčovat si astronomickou literaturu, začalo první seznamování s oblohou. Chytlo mě to. Na astronomii a vesmíru je totiž úžasné, že nikdy dopředu nevíte, co můžete objevit. Chce to jen trpělivě pozorovat a mít trochu štěstí.