Manuel Alvarez Bravo proslul zejména svými surrealistickými snímky ze 30. a 40. let. Důležité jsou i jeho dramatické portréty života v Mexiku. Fakt, že Bravo skutečně zásadně přispěl do dějin fotografie dvacátého století, před pěti lety podtrhla jeho velká retrospektiva v newyorském Muzeu moderního umění. Jeho snímky reflektovaly "sympatii pro dělníky, mystického ducha, smysl pro surreálno, předvídání smrti", napsala do katalogu kurátorka Susan Kismaric: "Byl jednou z nejpřednějších postav v dějinách fotografie a jedním z největších mexických umělců dvacátého století."
"Myslím, že dvacáté století fotografii dostalo do pozice praktického vyjadřovacího prostředku. Celou dobu jsme dostávali nové vynálezy, nové přístroje, systémy a novou laboratorní techniku. Začal jsem, když fotografie ještě neznala barvu, a sledoval jsem ji až do současné dokonalosti," řekl Bravo v roce 1999 v rozhovoru pro list El Universal.
Jeho surrealistická tvorba navazovala na práce Francouze Eugena Atgeta. Známé jsou jeho fotky výkladů obchodů a reklamních poutačů. Ovlivnily ho i dokumentární snímky Henri Cartiera-Bressona, který mezi válkami pobýval v Mexiku. Bravovy surové záběry vyvrcholily portrétem Zavražděný stávkující z roku 1934, nicméně rozpoznávacím znamením Bravových prací se nakonec stala jejich snivost. Tu výtečně dokumentuje například záběr z roku 1939 s názvem Spánek dobré pověsti, na němž je nahá dívka částečně zahalená do fáčů.
 Mexický fotograf Manuel Alvarez Bravo. |
