Akce odhalila dvě věci. Předně: zadávat údržbu galerijních inventářů malířským a jiným firmám a pověřovat je složitým papírováním uvnitř instituce je zbytečné. Stačí nechat věci ležet ladem a dřív nebo později se na jejich oprýskanost už někdo nevydrží dívat a vezme věci do svých rukou.
Druhá podstatná věc na celé performanci je reakce Národní galerie. Její tisková mluvčí ve středu prohlásila, že galerie vítá happening jako sympatickou nadsázku, a upozornila, že Veletržní palác kromě akce Richarda Wiesnera nabízí také skvělé výstavy a stálé expozice.
Klobouk dolů. Dalo se čekat, že poměrně rozčilená ostraha, která dopoledne nevěděla, co si s umělcem na lešení počít, přivolá policii nebo že vedení galerie následně celou věc rozmázne.
Hysterie se nekonala. Logo je červené, jak má být, sice ne proto, že by ho vedení galerie vnímalo jako svoji vizitku, ale kvůli Wiesnerově občanské nespokojenosti.
Na Národní galerii vadí řadě lidí více věcí než jen zanedbané logo. Na vyřešení těch ostatních však asi nebude stačit sedm metrů vysoké lešení a plechovka červené barvy.
