Barevné tvary, plastické struktury, nerealistické zobrazení – to je poetika abstraktního umění. Výstava mapuje prostřednictvím devadesátky děl patnácti autorů vývoj českých abstraktních tendencí.
"Většina vystavených autorů byli především figuralisté a abstraktním malbám se věnovali pouze krátkodobě. Ve své době toho také moc neprodali, a tak se myslelo, že kromě Františka Kupky a Vojtěcha Preissiga žádná česká abstrakce ani neexistovala," uvádí autorka výstavy Hana Rousová.
Na expozici ze sbírek Galerie hlavního města Prahy právě dva jmenovaní autoři chybí. Naopak je zde představena jedinečná a kompaktní kolekce maleb, kreseb a plastik umělců, které ve svých fondech nemá žádná jiná instituce.
Obraz jako partitura
Výstava je rozdělena do tří tematických celků. První se věnuje abstrakci a hudbě. Výrazně je zde zastoupena hudbou viditelně inspirovaná tvorba Aloise Bílka. Za unikátní lze považovat díla hudebního skladatele Miroslava Ponce, která zamýšlel jako vizuální partitury vlastních skladeb a podle nichž jde dokonce opravdu hrát. Poutavé jsou také práce Arneho Hoška, který se snažil vizuálně a barevně zobrazit konkrétní hudební skladby.
Druhá část výstavy se jmenuje Organická abstrakce a skupina Kvart. Přírodní motivy jsou podnětem tvorby například Františka Foltýna, Augustina Ságnera či Jaroslava Šefla.
Poslední sekce výstavy je zaměřena na abstrakci a ezoterismus. "Z hlediska abstrakce je tato tvorba kuriózní," říká Rousová. "Ezoterikům šlo o realistické znázornění osobních vizí, idejí. Ačkoli je výsledek abstraktní, jde o svého druhu popisný realismus." Jedním z představitelů je například František Drtikol.
Plné vstupné na výstavu, jež trvá do 1. října, je 90, snížené 50 korun.
