RECENZE: Kostlivec v rajské omáčce. Jednoduchý, silný, energický

Zdařilá výstava v brněnské Wannieck Gallery ukazuje obrazy dlouho ukryté jen v depozitáři. A nepřipraveného diváka mohou i povalit.

Aktuální výstava ve Wannieck Gallery v Brně nemohla mít výstižnější název než Kostlivec v rajské omáčce. Na první pohled je její jméno expresivní podobně jako bílé kosti vyčuhující z červeného hrnce. Přesto se v druhém plánu vrací smutek, podobně jako dominuje šedá a jakýsi žal v očích mrtvoly na obrazu Václava Girsy, podle něhož dostala expozice název.

Kostlivec v rajské omáčce

75 %

Místo konání: Wannieck Gallery, Ve Vaňkovce 2, Brno

Výstava trvá do 29. září 2013.

Koncept je jednoduchý. Přes prázdniny vystavuje galerie obrazy, které zatím až na výjimky neměl nikdo v České republice možnost vidět, depozitáře opouštějí poprvé. Přesto je očekávatelná, zejména zastoupením autorů, na nichž se sbírka Richarda Adama dlouhodobě profiluje.

Je tu Petr Nikl už z roku 1986 i veskrze současný, Jiří Sopko a jeho nádherní Tukani, Areál Michaela Rittsteina. A také děsivý Jiří Načeradský či divý Vladimír Skrepl. Z mladé generace třeba Skreplův žák Václav Girsa, jehož malby učitele nezapřou. Nebo Evžen Šimera, jeho roztékaná plátna mají čím dál tím blíž k Pollockově estetice.

Starší generace se prolíná s mladší, a na hraně střetu tak vystupuje síla sbírky, která neustrnula v devadesátých letech, či krátce po roce 2000, byť v zastoupení tohoto období je snad nejhutnější, ale mapuje i žhavou současnost malby a její solitéry. Závěr Kostlivce patří Vladimíru Houdkovi, Josefu Archerovi a Davidu Hanvaldovi.

Kostlivec v rajské omáčce srší energií, každý z vystavených obrazů vyzařuje zejména skrze svoji barevnost a údernost vlny, které snad mohou nepřipraveného návštěvníka povalit. Méně by v tomhle případě bylo více, už po první polovině výstavy musí být divákova mysl zahlcena.

Stále tentýž styl instalace, bez ohledu na poměrně velké odstupy děl, nenahrává nerušenému kontaktu diváka s obrazem a člověk začne po chvíli toužit po paravánu, za který by se mohl schovat před palbou obrazů a soustředěně vnímat jen jednu malbu. Je to zkrátka frontální útok. Vydařený, ale příliš intenzivní. Přesto by rozhodně neměl uniknout pozornosti. Stále platí, že ač se potýkala s právními či provozními problémy, tak výstavy Wannieck Gallery umí.

Po malbách čeká galerii v září velká změna. Podzimní expozici totiž připraví Rafani. Ti, dá se předpokládat, přinesou konceptuální zklidnění.