Výstava je pro Prahu ojedinělá svým rozsahem - exponáty na ní představuje přes dvě stě šedesát umělců z padesáti sedmi zemí světa. Za nápadem zorganizovat v Praze umělecké bienále této velikosti stála právě pražská rodačka Helena Kontová, která již dvacet let žije a pracuje v Itálii.
Kontová se vyjádřila také ke spolupráci s Milanem Knížákem. Podle ní není člověkem, se kterým lze vždy snadno vyjít. "Nicméně ani já a Giancarlo Politi nejsme nenáročnými partnery. Milan Knížák je určitě kontroverzní osobností, na rozdíl od průměrných lidí. Velké události se rodí v konfrontaci ideí a názorů," vysvětlila.
Helena Kontová je spolu se svým manželem Giancarlem Politim nakladatelkou mezinárodně uznávaného časopisu o současném umění Flash Art, který vychází od roku 1967.
Od svého založení dával časopis prostor novým a undergroundovým směrům v umění. Časopis tak podpořil vzestup řady dnes významných světových umělců. Kontová je rovněž hlavní redaktorkou Flash Artu, který v současnosti vychází v italsky a anglicky psané verzi.
Pro myšlenku uspořádat Prague Biennale získali Kontová a Politi podporu generálního ředitele Národní galerie Milana Knížáka a sponzora Gabriele Guzza ze společnosti Mattoni.
Organizátoři pak vybrali celkem dvacet sedm kurátorů z různých zemí světa, kteří připravili a realizovali koncepce jednotlivých vystavovaných projektů.
„V Praze chyběla událost světového významu v oblasti současného umění, přestože jde o jedno z nejoblíbenějších turistických míst a je známa pro svou kulturní tradici i nově se objevující kulturní živost,“ uvedla Kontová.
Helena Kontová se narodila v Praze, kde vystudovala historii umění na Karlově univerzitě. Před dvěma lety organizovala s cílem podpořit tamní kulturní činnost bienále v Tiraně.
|
Na příští Pražské bienále přijede Koons a Cattelan |
|
Pořadatelé prvního Pražského bienále ohlašují bombu: pro rok 2005 jim prý přislíbily účast dvě hvězdy současného výtvarného umění, Američan Jeff Koons a Ital Maurizio Cattelan. Tedy tvůrci, které jako největší taháky ukazují světové přehlídky, jimž chce Pražské bienále konkurovat. Podle časopisu Flash Art, jenž s Národní galerií bienále v Praze pořádá do 24. srpna ve Veletržním paláci, Koons s Cattelanem organizátorům vzkázali: "Svá díla v Praze určitě vystavíme." A litují, že nemohli přijet už letos. Že Pražské bienále existuje, jim prozradili sběratelé Mera a Donald Rubellovi a kritik Hans Ulrich Obrist. Ten byl kurátorem sekce Utopia station letošního Bienále v Benátkách a do Prahy přijel na pozvání společnosti tranzit. Jeff Koons ve výtvarném umění v osmdesátých letech definitivně "legalizoval" kýč. Jeho sochy a fotografie těží z motivů spotřebního průmyslu, jsou pouťově barevné, obludně "krásné", nekřesťansky drahé a téměř nepochopitelně oblíbené. Maurizio Cattelan je na rozdíl od Koonse přijatelný i pro většinu konzervativních kritiků. Vytváří hyperrealistické, přesto mírně deformované sochy, jež jsou často jeho autoportréty. Zatímco Koons veřejnost nejvíc šokoval fotografiemi zachycujícími soulož s jeho bývalou ženou, pornoherečkou Cicciolinou, Cattelanovi se podobná věc podařila s plastikou papeže Jana Pavla II. úpícího po úderu meteoritem. |
