Šalamoun je známý díky knižním ilustracím, osobitým výletům do světa komiksu, a zejména zásluhou seriálu o maxipsu Fíkovi, který realizoval spolu s Rudolfem Čechurou pro Československou televizi v 70. letech. Přestože jde o dílo, které se stalo součástí moderní české popkultury, je v něm mnohem víc – vlastně vše, čím Jiří Šalamoun přispěl k dějinám zdejšího výtvarného projevu.
Jeho výraz působí na první pohled neumětelsky: expresivní až surové tahy a ostrá barevnost deformují jeho obrázky do podoby svérázné grotesky. Šalamounovo vidění je dětsky bezprostřední a jeho humor poučeně absurdní. Inspirace lidovým uměním si u něj podávají ruku s estetikou komiksu. Obraz tu jen málokdy nespolupracuje s literami nebo úryvky textů.
Dvě patra příbramské galerie jej předvádějí v plné síle: jako mistra zkratky a vtipu, žánrových proměn i formálních překvapení. Šalamoun dělal filmové i divadelní plakáty, koláže, výtvarný přepis bajek a faustovských legend a ilustrace tak rozličných autorů, jako jsou Edgar Allan Poe, Charles Dickens nebo Ivan Bunin, a v neposlední řadě vlastní knížky poezie.
Retrospektivu doprovází speciální číslo novin nazvaných Big Thanks for Big Things – čili Velké díky za velké věci. Šalamounovi žáci a přátelé se tu vyznávají z obdivu k mistrovi.
A příbramská Galerie Františka Drtikola dokazuje od první do poslední vystavené práce, že opravdu je zač děkovat...
Hodnocení: 90 %
