Výstava fotografií Marie Kracíkové o životě pražské židovské komunity je dobrým nápadem, který však jistě není ojedinělý. Problém je spíš v jeho realizaci, protože některé židovské obřady se fotit nesmí anebo není nikdo, kdo by dal k jejich fotografování souhlas. Způsob, jakým se Maria Kracíková dostala k provedení takové myšlenky, byl jistě náročný a zdlouhavý.
Je tedy škoda, že fotografie dokumentující pro mnohé utajené stránky židovského světa, jsou zajímavé pouze nápadem, ale už ne provedením. Jsou to jen další černobílé fotografie, na kterých se pohybují pejzatí lidé v šeru synagogy.
Výstava nazvaná Kehila Prag je tedy jen jednou z dalších výstav, jejíž téma je sice zajímavé, ale v konečném efektu mnoho neříká. Dobrým nápadem bylo umístit fotografie do Jubilejní synagogy v Jeruzalémské ulici, která patří k těm méně známým židovským chloubám, protože je vzdálena Starému Městu, které je původním domovem židovské komunity v Praze. Jinak je však Kehila Prag dobře utajenou výstavou, která z mystického života obce židovské neukáže pranic nového. Přesto je dobré na instalaci zajít, třeba jen kvůli nádherným prostorám Jubilejní synagogy nebo kvůli jarmulce, kterou si u vchodu do "Bes Midraš" nebo-li synagogy, musíte nasadit na hlavu.
Výstava nazvaná Kehila Prag, což je hebrejský výraz pro židovskou komunitu žijící zejména ve městech po boku ostatních obyvatel, potrvá do 16. května.
 Maria Kracíková,"Kehila Prag", 1998-99 |
