Malíř a sochař Jiří Sozanský (1946) se často obrací k tématům, jež nezpodobňujeme zrovna s nadšením. Byly to třeba orwellovské apokalyptické vize, ke kterým ho vedl pohled na ruiny vyhořelého Veletržního paláce. Do torza budovy se Sozanský dostal v roce 1984 ještě před začátkem její rekonstrukce a díla, která následně vznikla, loni završila projekt věnovaný čtyřicátému výročí požáru. Je rovněž autorem pomníku politickým vězňům umístěného ve Valdicích.
A zítra začíná v kutnohorské Galerii Středočeského kraje Sozanského výstava Mezní situace, v jejímž rámci propojil dvě zdánlivě vzdálené a nesouvisející události – druhou světovou válku a konflikt na Balkáně z devadesátých let.
Sozanský se zápasem, bojem, zoufalým tlakem a protitlakem vyjadřuje k dobově aktuálnímu i nadčasovému tématu zhroucení osvícenských hodnot mravního řádu a jejich nahrazení zuřivým „popravištěm svědomí“. Není tedy lepší termín, kdy mohla být výstava zahájena, než sedmdesát let po ukončení druhé světové války v Evropě.
Neodvracet zrak
Projekt vychází ze studia dokumentárních materiálů, deníkových záznamů, dobových výpovědí a z autorových autentických zážitků z míst, kde se tragédie odehrávaly – Terezín, Osvětim, Buchenwald, Sarajevo, Mostar. Komplexní, výtvarně dramatický projekt využívá různé na sebe navazující formální řešení od klasické kresby a grafiky přes výtvarné instalace a objekty až po bronzové plastiky.
„Sozanský má nezastupitelné postavení v rámci ‚umění zastaveného času‘ sedmdesátých a osmdesátých let. Jeho reflexe mravní, kulturní a ekologické devastace způsobené v Československu se promítaly do instalací a performativních akcí koncipovaných jako až fyzický boj s temnými silami přímo na pekelném místě jejich zrodu,“ vysvětluje kurátor GASK Richard Drury. Autorovo tehdejší odsouzení zvěrstev nacistů bylo myšlené zároveň jako odsudek podobných a v té době stále aktuálních činů komunistických.
Výstava Mezní situace není jen novou prezentací Sozanského díla. Jde především o jeho životní výpověď. „Svou nepohodlnou kritičností, neochotou smířit se s plíživými podobami zla a jeho věrného sluhy lhostejnosti je Jiří Sozanský trnem v oku lidem, kteří by raději odvraceli zrak od toho, z čeho se rodí intolerance a genocidní násilí,“ říká Drury. „Jeho výstava v GASK proto není kulturní formalitou, ale drsně podnětnou – a tolik potřebnou! – úvahou nad souvislostmi mezi nemyslitelnou minulostí a nemyslící přítomností,“ dodává.
