Šachy hrál Marcel Duchamp, Max Ernst, Man Ray i René Magritte, ti všichni navrhovali i své vlastní šachové sady, královská hra je fascinovala. Stejně tak spisovatele či filmaře. Asi žádná jiná hra se nestala tak vděčným námětem filozofických i dobrodružných příběhů – vzpomeňme Bergmanovu Sedmou pečeť, Lužinovu obranu od Vladimira Nabokova i Škvoreckého Mirákl. A byl to Marcel Duchamp, kdo řekl: "Ze svého těsného kontaktu s umělci a šachisty jsem dospěl k osobnímu závěru, že zatímco všichni umělci nejsou šachisti, všichni šachisti jsou umělci."
Právě tahle věta uvozuje výstavu v Centru současného umění DOX v pražských Holešovicích. Ta představuje patnáct šachových sad od těch nejslovutnějších současných umělců. Je překvapivá a fascinující jako šachy samé. U mnohých autorů už nejde o jasnou identifikaci figur, či dokonce "černých" a "bílých", pořád je to však hra. Tihle umělci si hrají – sami se sebou, s divákem, s vlastním principem šachu, se svým uměleckým rukopisem.
Bergmanova smrtka útočí
Ital Maurizio Cattelan vytvořil dvaatřicet figur z ručně malovaného porcelánu, které představují princip dobra a zla. Dobro symbolizuje Martin Luther King coby bílý král, v jeho řadách bojuje Matka Tereza, Gándhí, Superman, Sedící býk i Johanka z Arku. Černým králem je Adolf Hitler, mezi pěšáky najdeme Stalina či hraběte Draculu, střelcem je smrtka z Bergmanovy Sedmé pečetě – ta, která hrála šach, je zde jednou z figur na šachovnici. Cattelanovy šachy jsou zde přitom jedny z nejkonvenčnějších.
To Japonka Yayoi Kusama, sžíraná vleklými halucinacemi, zhmotnila své vidiny do obrovské kožené červenobíle puntíkaté dýně s odklopným vrškem, v níž se nachází červenobílá a žlutomodrá rovněž puntíkovaná šachová sada, jen korunky králů a královen jsou zlaté. Tvarem její šachy připomínají tančící regiment po požití vysoké dávky halucinogenních drog.
Výstava v centru DOX: Yayoi Kusama, Dýňová souprava, 2003
Držitelka Turnerovy ceny Rachel Whitereadová zase své šachy vyrobila z odlitků nábytku pro panenky na jedné straně a z miniaturních užitkových předmětů (žehlicí prkno, koš na odpadky) na straně druhé. Šachovnicí jí je podložka sešitá ze čtverců koberce a linolea.
Slavný Brit Damien Hirst pokračoval při tvorbě šachů ve své oblíbené a charakteristické linii léků a medicín. Nazval svou soupravu Mentální eskapologie, na straně bílých v ní vystupují ampulky na líh s vypískovanými názvy roztoků, na straně černých tytéž ampulky se stříbrnými uzávěry. Sadu doplňuje chirurgický stolek a dvě zubařské židle.
Mezi dalšími, neméně vydařenými soupravami najdeme kuchyňský readymade Paula McCartneyho, Tugnovu inspiraci lidskými ústy (dvaatřicet zubů a dvaatřicet šachových figur) či Mechanického Turka od Gavina Turka, který na promítaném filmu simuluje šachový úkol zvaný Cesta koně.
Z výstavy šachů v centru DOX: Barbara Krugerová, Bez názvu, 2006
Umění šachu je přehlídkou fantazie i úchylek. Jedno však mají vystavené šachové soupravy společné – nenudí, umějí uhranout návštěvníky galerie, vtáhnout je do svého světa, oslovit je. Kurátorský záměr vytvořený společností RS&A Ltd. v Londýně a do DOXu převezený je výsostně jednoduchým a stejně tak funkčním tahem.
V DOXu ho navíc doplnili o obří šachy umístěné mezi sochařskými exponáty a kavárenskými stolky na terase, kde je možné hrát pod širým nebem s figurami, jež sahají dospělému člověku minimálně do pasu. Z královské hry se tady stala královská výstava.
Různí autoři: Umění šachu
Centrum současného umění DOX, Poupětova 1, Praha 7. Výstava trvá do 28. června.
Hodnocení MF DNES: 90 %
