Curran si vzal stejně jako v případě minulé knihy Utajené zápisníky Agathy Christie při svém bádání k ruce 73 sešitů, které si autorka ručně zapisovala - jako spolupracovník spisovatelčina vnuka Mathewa Pricharda při pořádání archivu Agathy Christie k nim měl dostatečně blízko.
"Poirota často slyšíme, jak volá na Hastingse: 'Fakta, Hastingsi... Fakta!' Ta jsou pro Poirota tím stěžejním, co je potřeba uspořádat. A John Curran se teď v Promyšlených vraždách sám stává opravdovým Poirotem - tedy... téměř!" píše nadšeně v předmluvě slavný představitel televizního Poirota, britský herec David Suchet.
Curran své pátrání zahajuje ve dvacátých letech minulého století. Mimo jiné popisuje, jak vydavatel Agathu Christie přemluvil, aby změnila závěr své prvotiny Záhada na zámku Styles, což nepochybně ovlivnilo její kariéru a v konečném důsledku i budoucí vývoj celé detektivní literatury, k jejímž nejstylotvornějším představitelům Christie patřila.
Poprvé Curran tedy čtenářům odhaluje původní rozuzlení tohoto románu, které autor přepsal z konceptu, objeveného v jednom z nejranějších spisovatelčiných zápisníků. Ve třicátých letech čtenář spolu s Curranem sleduje, jak byla na detektivní scénu uvedena slečna Marplová i Hercule Poirot, jehož se v následující, vynuceně skromnější dekádě dokonce chtěla zbavit.
V padesátých letech, jak Curran popisuje, experimentovala Agatha Christie s příběhy, ovlivněnými moderními thrillery, šedesátá a sedmdesátá pak byla ve znamení houževnaté tvorby, díky níž se přenesla až do svého úctyhodného věku. Závěr knihy a pohled do posledního zápisníku Agathy Christie zpřístupňuje její nápady pro zamýšlenou, avšak už nedopsanou další knihu.
Autor díky studiu soukromých poznámek spisovatelky rozkrývá před čtenářem řadu jejích nezrealizovaných knižních námětů a nápadů. Kromě nich kniha Promyšlené vraždy Agathy Christie přináší také dvě doposud neznámé verze povídek z autorčiny pozůstalosti: Muž, který věděl a pracovní verze Případu domovnice se slečnou Marplovou v hlavní roli.
