Vycházejí totiž knížky připravené sdružením Antikomplex, z nichž každá nahlíží na Sudety z jiného pohledu.
Začněme objemnou dvojjazyčnou publikací Zmizelé Sudety, která byla téměř rok vyprodaná a teď vychází ve čtvrtém, rozšířeném vydání. Nově se v ní objevilo Chebsko (zatím neobsahuje Jizerské či třeba Lužické hory), ale také další fotografie z již dříve pojednaných regionů.
Více než šestisetstránková kniha navázala na úspěšnou výstavu z roku 2002, putující po Česku, Německu i Polsku. Po úvodních úvahách a studiích, které popisují poválečné znovuosidlování, řízené demolice i architektonický ráz, následuje hlavní, obrazová část.
Oněch více než tři sta fotografických dvojic nechává čtenáře v úžasu porovnávat: to bylo předtím a to je dnes. Teprve poté následuje textový komentář.
V některých případech jde o proměny radikální, třeba v pohraniční obci Cetviny/Zettwing v Novohradských horách zůstal v podstatě jen kostel, který byl za minulého režimu používán jako místo k porážce vepřů. Anebo ještě výmluvněji: obec Bažantov/Wosant s kruhovou návsí seskupenou kolem rybníčků – také zanikla po roce 1945.
Vztah kultur autoři dokumentují i na legendární postavě Krakonoše, který je v českém pojetí dobrotivým duchem, ale jeho německý protějšek Rübezahl je nevyzpytatelný a dokáže uškodit i poctivým lidem.
Zmizelé Sudety v mnohých ohledech doplňuje novinka Proměny sudetské krajiny, svazek odborných textů, v nichž se ekologové, architekti, úředníci i literární vědci zamýšlejí nad změnami, k nimž od roku 1945 v pohraničí došlo.
Třetí knížka Sudetské osudy je nejosobnější – příběhy přírody a společnosti vystřídaly ty konkrétní lidské. O svém dětství a dospívání, ale i o poválečných zážitcích a současných pocitech vyprávějí lidé rozdílní národnostmi, kulturami i zkušenostmi. Češi a Němci, kteří pamatují ještě staré Sudety, poválečné generace pravých sudetských rodáků, ale i přistěhovalců z českého vnitrozemí i východních zemí.
