Napsat fejeton do ženského časopisu je kumšt. Nejde o to předestřít, jaké jsou módní trendy, ale zachytit některou z otázek (porozvodové problémy, stárnutí, mýtus krásy), vtipně je vypointovat a navíc nabídnout řešení, moudrou útěchu. Když vezmeme v úvahu tisíce čtenářek z různých cílových skupin, zjistíme, že trefit se do mainstreamového vkusu a nebýt přitom povrchní, to není legrace.
Umí to Mirka Vopavová v Marianne či Rebeka Bartůňková z Ženy a života. Barbaře Nesvadbové tahle disciplína moc nejde. Skoro devadesát fejetonů sebraných do Brusinek vychází ze stereotypů (ženy nerady lezou po horách, když musí mít na nohách ty ošklivé boty) či vztahuje na ženy to, co platí i o mužích (touží po jistotě i po nezávislosti a sem tam spí s někým mimo manželství).
Některé sice mají v úvodu vážně míněnou emancipační otázku, autorka však neumí pointovat, a tak většinou smete odpověď lehce úsměvnou douškou, jež se skutečným rozuzlením souvisí jen málo. Kdyby těch textů aspoň bylo jen třicet!
Takhle je to sbírka úvah, která (byť nechtěně) urazí skutečné feministky (a u nás je jich mezi potenciálními čtenářkami dost) a ty ostatní přesvědčí o tom, že feminismus je, s prominutím, jen pro odbarvené blondýny.
