Britskou cenu Costa Book Award získala minulý týden nejstarší žena v dějinách, jedenadevadesátiletá spisovatelka Diana Athillová za svou vzpomínkovou knihu. V této souvislosti prakticky zapadla další zpráva – tedy ta, že Costa Book Award, jedna z nejprestižnějších evropských literárních cen, má několik kategorií a že kromě Diany Athillové získal cenu i irský literát Sebastian Barry (což však není velké překvapení). A také Sadie Jonesová.
Uspěla v kategorii debutů se svým prvním románem Štvanec. Ten jako jediný z oceněných v této soutěži vyšel i česky – těsně před Vánocemi ho vydalo nakladatelství Víkend. Sadie Jonesová má za sebou se Štvancem ještě jeden úspěch: v The Orange Broadband Prize for Fiction 2008, tedy v soutěži, kde porota oceňuje romány ženských autorek, se dostala do užšího výběru.
Je prostě jiný
A Štvanec je skutečně kniha, která by neměla zapadnout mezi oddychové romány. Vypráví příběh Lewise Aldridge, kterému se vrátil z druhé světové války drsný a uzavřený otec. Ten narušuje svět, jejž byl Lewis zvyklý sdílet jen se svou trochu výstřední matkou Elizabeth uprostřed bohatého, ale konzervativního britského městečka Waterfordu.
Dílo Lewisovy duševní zkázy však dokončí až matčina smrt, které nedobrovolně přihlíží. Otec si přivádí novou manželku, v sousedství rostou děti, stávají se z nich mladí lidé, kteří automaticky respektují nepsané zákony městečka, jen Lewis je jiný.
Jezdí do Londýna na jazz (který ovšem český překlad nabízí několikrát jako opticky příšerný džez), za prostitutkou a začíná si ubližovat břitvou. Nikdo ho nechápe, jen o několik let mladší Kit, dívka ze sousedního sídla. Ta je na tom podobně – nikdo jí nerozumí, odmítá přijmout rezignovaný chod světa své matky, své koketní sestry a násilnického
otce.
Když Lewis skončí po děsuplném incidentu ve vězení, je po dva roky ve Waterfordu klid. Ale Lewis se vrátí a kolotoč násilí, utrpení, touhy a hledání spravedlnosti se rozjíždí nanovo. "Štvanec je příběh hříchu a vykoupení od velmi nadějné mladé autorky," zhodnotila příběh porota Orange Prize.
Notoričtí potížisté
Sadie Jonesová se patnáct let živila psaním scénářů pro televizi a debut napsala ve svých čtyřiceti letech. V žebříčku prodejnosti byl Štvanec v Británii dlouho na předních místech. Kritikové ho srovnávají s McEwanovým Pokáním nebo se Soumrakem dne Kazua Ishigury.
Čtenáře však mohou napadat další paralely – zpočátku Lewis připomíná Homera ze Saroyanovy Lidské komedie, pak se na moment změní v Holdena ze Salingerova Kdo chytá v žitě, ale od poloviny románu je už jen sám sebou, Lewisem Aldridgem, hrdinou Sadie Jonesové.
Sama autorka je však hlavní hrdinkou dalších srovnání. Britský list The Guardian vydal v souvislosti se Štvancem seznam autorů a autorek, kteří debutovali mnohem později, než je u spisovatelů zvykem, a kromě Jonesové do něj zařadil ještě Jane Austenovou (té bylo 36 let, když jí vyšla první kniha), Fredericka Forsytha (Den pro Šakala napsal ve třiatřiceti) i J. K. Rowlingovou, která musela obejít dvanáct nakladatelství, než se někdo začal zajímat o dobrodružství Harryho Pottera.
Což může být pro debutantku Jonesovou inspirativní společnost – hlavně vzhledem k tomu, že byla původně jako notorická potížistka vyhozena ze školy po incidentu s malováním graffiti na stěnu školní budovy a za sprosté chování vůči učitelům. Přestože se později zklidnila, vdala se a narodily se jí dvě děti, střet mezi potížistkou a autoritami neustal – a Jonesová ho vtělila do Štvance. Podobný problémový, ale v jádru dobrý člověk je Lewis Aldridge.
Chirurgicky přesný řez duší
Sadie Jonesová a její Štvanec by neměli zůstat bez povšimnutí především z jednoho prostého důvodu – v záplavě komplikovaných postmoderních a intelektuálně propracovaných románů je tahle kniha vlastně jednoduché a přívětivé čtení, od kterého se těžko odchází.
Aby však nedošlo k mýlce – není to hloupé ani prvoplánové. Jonesová napsala výborný psychologický román, prokresluje vnitřní svět dětí i manželek-alkoholiček, nabízí chirurgicky přesný průřez duší násilníků i zamilovaných a vyvarovala se kýčového happy endu, který se nabízel.
Na důstojnosti románu ubírají jen redakční nepřesnosti – v souvislosti se Sartrem jde opravdu o existenciální krizi, a nikoli o krizi existenční. Když hrdina uvažuje o tom, jak ostatní uvažují, a snaží se při tom uvažovat racionálně, je toho uvažování už nějak moc a čtenář se přes vážnost líčeného děje spíš pochechtává, o překlepech v druhé polovině knihy nemluvě. A to je škoda – nejenom kvůli tomu, že by si román v procentovém hodnocení bez těchto chyb zasloužil o deset procent víc.
SADIE JONESOVÁ - Štvanec
Překlad Dagmar Brejlová. Víkend, 320 stran, 289 korun.
Hodnocení MF DNES: 70 %
