Přišel na řadu jako mediálně nejnablýskanější až po Josefu Kroftovi, Petru Léblovi, J. A. Pitínském, Janu Nebeském a Karlu Křížovi.
Hlavní autoři monografie Lucie Němečková, Vladimír Hulec a Zdeněk A. Tichý vytvořili skládačku, která mapuje Morávkovu cestu od brněnského Provázku až k hradeckému Klicperovu divadlu přes odbočky hostování a rozsáhlou "zajížďku", filmový debut Nuda v Brně.
V úvodu nechají hovořit samotného Morávka, který v lehce mystifikačním tónu, košatým, "naivně sentimentálním" a zároveň dychtivým stylem vypráví, kterak z Bruntálu dobyl ty nejslavnější divadelní portály. Morávkův charakteristický sloh je stejně barvitý jako jeho režijní rukopis a čte se poutavě jako detektivka. Soubor režisérových textů doplňují jeho rané básně či úryvek ze scénáře filmu Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště.
V hravém duchu se nese i abeceda Morávkova režijního světa, kterou sestavila Lucie Němečková. Oněco větší potíž je s texty, které mají rozebrat Morávkovu režijní dráhu. Členění inscenací ne podle chronologie, ale podle zpracování klasiků světových či českých je nápadité a statě jsou čtivé, ale mají jeden háček.
Autoři se příliš spolehli na citace z recenzí a vlastních analýz předložili pomálu. Dobře zpracované rešerše jsou záslužné a každý student divadelní vědy by za ně mohl autorům ruce líbat, ale pro knihu s ambicemi být co nejucelenější monografií je to přece jen málo.
Po knize přesto s chutí sáhne odborník i laik. Uznání patří též nakladatelství Pražská scéna, které pohotově reaguje na současné české divadelní dění a knihu nadto vypravilo spoustou černobílých fotografií. Možná se za pár let dočkáme reedice, která přinese třebas i provokativní rozbor Morávkova díla.
