RECENZE: Pohádka pro muže. Komárkova láska vzkvétá i vadne na Petříně

Po odskoku do politiky se Martin Komárek vrátil k tomu, co mu evidentně jde lépe: k psaní. Svou novou knihu Petřín označil za „pohádku pro zamilované muže, od které se ženy neodtrhnou“.

Martin Komárek (ANO) | foto:  Dan Materna, MAFRA

Něco na tom je. Od osmdesátých let do současnosti rozprostřený příběh vztahu zadumaného inteligenta meditujícího o Máchovi a sexu i o Ježíšových osudech a poněkud plytké Petry, která pročítá Bravo, touží být bohatá a filozofa Hegela si plete s výrobcem obuvi, má půvab rozkvetlých stromů na „nejkrásnějším kopci světa v nejkrásnějším městě světa“ a jeho thrillerový prvek je stejně chladný jako zamrzlé zimní petřínské jezírko.

Kráska v nesnázích

Hrdina knihy není právě hrdinský. „Krom milostných pletek, jedné autonehody a zbloudění ve výtahu jsem nezažil žádné pořádné dobrodružství,“ říká o sobě. Do své osudové ženy se poprvé zamiloval už jako student a při dalších setkáních s ní se mu láska vrací. Jeho kráska se pohybuje po sinusoidě – tu v něm probouzí naději, aby vzápětí prchla, tu ho očividně tahá za nos, takže si zamilovanec ve chvílích jasnozřivosti dokáže od plic ulevit: „Je to kráva.“ 

Nicméně ani to mu nepomáhá. A když se kráska ocitne v nesnázích, co mu zbývá než se o ni starat. A ze dna své zbabělosti vytáhnout odvahu, jež se tam skrývá. Petře mimochodem odvaha nikdy nechyběla, dokázala v husákovských časech sjíždět na kolečkových bruslích tehdejší Leninovu třídu nebo před očima turistů políbit vojáka Hradní stráže.

Petřín

70 %

autor: Martin Komárek

nakladatel: Komárek Martin

114 stran, 199 Kč

Krásných i smutných milostných historií je v literatuře nepočítaně, i když ta Komárkova nepostrádá určitou originalitu. Ale možná víc než ona sama potěší způsob, jakým ji autor napsal. Stejně jako se tu popíjení pohybuje od režné po francouzské šampaňské, jazyk osciluje od až básnických proklamací zakončovaných reminiscencemi na antiku po obhroublé věty, jež náhle vyskočí jako čertík z krabičky. A vzpomínky na doby minulé s uhlím ve sklepě a černobílou televizí se nenásilně proplétají s tóny kytary a vltavských parníků, z nichž zní jazz.

Není stokrát lepší o ženě napsat knihu, než ji mít? ptá se na jednom místě Komárek. Odpovědět si musí sám, my můžeme jen konstatovat, že Petřín se mu docela povedl.