Neobvyklý příběh zaujal už současníky. Zabýval se jím Michel de Montaigne i významný francouzský právník Jean de Coras, který událost podrobně popsal a vydal tiskem - jako soudce byl ostatně jejím přímým aktérem. Novodobé pozornosti se případ dočkal díky americké historičce Natalii Zemon Davisové, která mu propůjčila podobu originální, fundované a zároveň velice čtivé studie, vydané poprvé roku 1982 a posléze přeložené do čtrnácti jazyků. Guerrův osud byl dvakrát zfilmován: drsně autentické - a nesporně zdařilejší - dílo francouzských filmařů s Gérardem Depardieu v titulní roli následovala sladkobolná, leč známější americká verze s Richardem Gerem. Její tvůrci přesadili příběh do Ameriky na konci občanské války a nazvali jej Návrat Sommersbyho.
Názvem filmu se inspiroval i český nakladatel díla N. Z. Davisové. Kniha s matoucím názvem Návrat pravého Sommersbyho se ovšem k filmové podobě slavného příběhu hlásí i v jiném ohledu. Čtenář zde dostává do ruky nejen odborné pojednání historičky, ale též převyprávěnou verzi scénáře francouzských filmařů. Jde o postup přinejmenším neobvyklý. Pro srovnání - je to podobné, jako kdyby některý nakladatel vydal v jednom svazku vědeckou studii o čarodějnických procesech na Losinsku a Šumpersku z poslední čtvrtiny 17. století společně s románem Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice, popřípadě s filmovou povídkou stejnojmenného filmu.
I když nezvykle pojatá kniha může vyvolat jisté rozpaky, poskytuje zároveň zajímavé svědectví o někdy vágní, jindy velmi ostré hranici mezi uměleckou fikcí a vědeckým dílem. Uměle vytvořená postava vypravěčky, bodré a zároveň přirozeně inteligentní "ženy z lidu", která provází čtenáře beletrizovanou variantou příběhu, umožňuje v pronikavé zkratce vyjádřit některé názory languedockých vesničanů 16. věku, vypovídající o jejich mentalitě (například: "Kdo umí číst a psát, může být schopen všech možných zlovolností.") Manévrovací prostor historika, svázaného zásadami profese, je podstatně užší - i když Davisová vždy cílevědomě prosazovala "návrat k vyprávění", chápaný jako dialog s minulostí a na hony vzdálený nudnému katedrovému dějepisu. Její analýza příběhu Martina Guerra hne žlučí všem zastydlým neopozitivistům. Autorka totiž přichází nejen s hypotézami, které lze opřít o přesvědčivé argumenty (kupř. význam baskického původu Guerrovy rodiny), ale též s teoriemi méně průkaznými (údajný příklon Guerrovy manželky i nepravého Guerra k protestantismu, který jim na rozdíl od katolictví nabízel "určité ospravedlnění pro život, jaký vedli"). Za nesporný vrchol práce lze pokládat psychoportrét falešného Guerra i soudce Corase, jemuž bystrý podvodník zjevně imponoval. Už proto, že se právě psychohistorii většina českých historiků obloukem vyhýbá, je třeba vydání knihy o Martinu Guerrovi přivítat. Zasvěcení však budou tento hybrid beletrie a vědy nejspíše číst se smíšenými pocity - a nezasvěcení budou pod komerčně chytlavým názvem a pod kýčovitou obálkou s fotografií Gérarda Depardieu jen těžko hledat dnes již klasické dílo světové historiografie.
Jean-Claude Carriere, Daniel Vigne, Natalie Zemon Davisová: Návrat pravého Sommersbyho. Přeložili Irena Janovcová a Vladimír Čadský. Rybka Publishers, Praha 1998, 280 stran, náklad a cena neuvedeny.
