Nyní vydalo nakladatelství Paseka sbírku Opiárium, kterou Pessoa podepsal jménem jednoho ze svých heteronym (originálních osobností, které sdílely Pessoovu mysl a jeho ústy diktovaly svá díla) Álvara de Campos.
Campos provázel svého duchovního otce prakticky po celou Pessoovu uměleckou dráhu, od roku 1914 až do jeho smrti v roce 1935. Zprvu se prezentoval jako autor optimistických ód, ke stáru však volil formy podstatně kratší a skeptičtější.
Opiárium se snaží postihnout celý záběr Camposovy tvorby.
I dílo Florbely Espanky je už v Česku díky nakladatelství Votobia, které vydalo v roce 1997 její sonety Kniha sestry stesku, alespoň trochu známé. Nově vydané Masky osudu však představují Pessoovu současnici jako prozaičku.
V krátkých povídkách nalezneme popis života městské smetánky na portugalském venkově se všemi jeho problémy, především citového charakteru. Zaznívá tu stesk, volání po smyslu života i bolestné uvědomění si prázdnoty života.
Jako by kolem neustále obcházela smrt: motivem vzniku textů byl pro autorku tragický skon bratra, jejího nejbližšího přítele. Sama Espanca spáchala ve 34 letech sebevraždu.
A konečně do třetice vychází v nakladatelství Fra výbor z básní Eugénia de Andradeho. Jeden z nejznámějších portugalských autorů současnosti zkoumá ve svých básních sepětí člověka s přírodou. Český výbor nese jméno Svrchovanost a překlad vznikl péčí Pavly Lidmilové.
Zdá se tedy, že trend posledních dvou let, kdy u nás vycházely výhradně překlady z portugalské beletrie, se začíná obracet. Čeští čtenáři tak mají konečně možnost šířeji se seznámit s literaturou země, která v našich zeměpisných šířkách zůstává stále trochu tajemná.
