Tu atmosféru nám dosud nejlépe přibližovaly Čarodějky ze Salemu, drama Arthura Millera, který sám pro údajné komunismem zavánějící aktivity stanul před sněmovním výborem pro neamerickou činnost nechvalně známého Joea McCarthyho. Rothův román Vzala jsem si komunistu (1998) je věnován stejné dekádě.
Philip Roth (nar. 1933) byl tehdy politicky uvědomělý student a všichni členové jeho rodiny se názorově nacházeli nalevo od středu (někteří dokonce extrémně). K vlastnímu psaní pak autora přivedl předchozí svazek takzvané americké trilogie, ironicky nazvaný Americká idyla – počátek války ve Vietnamu se totiž podle Rotha odvíjí právě od doby, kdy se v USA nedalo vůči komunismu najít rozumné a nezuřivé řešení.
Kdo je americký hrdina
Vypravěčem je opět Rothův patrně nejslavnější hrdina Nathan Zuckerman, který se v pokročilém věku s někdejším obdivovaným učitelem pokouší zrekonstruovat příběh vzestupu a pádu bouřlivého levičáka Iry Ringolda, chudého židovského chlapce nakrátko se vyšvihnuvšího do role rozhlasové hvězdy.
Oba promlouvající jsou přitom citově angažováni: Ira byl Nathanovým hrdinou mládí a až jakousi otcovskou postavou, která mu oproti konvenčnímu biologickému rodiči připadala vážnější a nekompromisnější, plná revolučních ideálů, a angličtinář Murray zase přijde kvůli svým postojům i díky veřejnému očernění svého bratra o místo.
Ale na rozdíl od rozporuplného a impulzivního Iry dokáže demaskovat rádoby vědecký slovník plný utopistických frází, a byť by se nikdy nevyšvihnul na vrchol, zůstane věrný svému povolání i v zuboženém černošském Newarku. Zrovna tak zůstává morálním centrem románu: jen on dokáže přesně popsat jak mechanismus honu na čarodějnice, tak kupříkladu televizí vysílanou komedii Konečného Ututlání, kterou během pozdějšího Nixonova pohřbu a dávno po aféře Watergate hraje i Clinton či "dvorní Žid" Kissinger.
Sám Ira se příznačně proslavil zejména díky ztělesnění amerického revolucionáře Abrahama Lincolna, a určitě ne náhodou zemře na tutéž vzácnou nemoc, jíž tento velikán amerických dějin trpěl. I jeho trápí rasismus, který se projevuje slovně urážkami typu negr či židák i fyzickým napadáním, odpověď na všechny problémy světa však vidí ve vítězství levice.
Zároveň je paradoxně až proti své vůli přitahován světem bohatých a slavných: ožení se s hollywoodskou celebritou. Ale čím se proviní, že se ocitne na černé listině? Na své názory má přece podle americké ústavy právo, a podle Murrayho, který mimochodem na obdobném základě vyhraje soudní při, šel pouze proti zákonům estetiky a vkusu.
Estráda bulváru
V USA knihu přivítali zejména levicově orientovaní historici přehodnocující období studené války, v Británii se jí však doslova zmocnil bulvární tisk. Ten si ji vyložil jako Rothovu odplatu exmanželce Claire Bloomové, jíž roku 1996 vyšla autobiografie mírně řečeno nevykreslující Rotha v nejlepším světle.
Tisk upozorňoval především na to, že jak Claire, tak fiktivní Eve jsou židovské herečky, které žijí pod jednou střechou s dospělou dcerou věnující se vážné hudbě, a méně si už všímal faktu, že Roth v prvé řadě popisuje dobu, kdy se média začala zaměřovat na klepy, estrádu a podívanou a stala se skutečnou velmocí.
Irův konec totiž přivodí pomlouvačná a náležitě zmedializovaná knižní výpověď sexuálně zhrzené Eve rovněž nesoucí titul Vzala jsem si komunistu. A Ira jí na radu Murrayho ženy vrátí úder stejnou zbraní: obrátí se na noviny a Eve popírající židovský původ vyloučí ze svého středu newyorské liberální kruhy. Před přitažlivostí bulváru přitom není úniku: v kosmetickém salonu se různým plátkům oddává i Nathanova matka, která by si je nikdy nekoupila a doma rozhodně nečetla.
V jednom z mála rozhovorů, které poslední dobou poskytl, označil Roth za hlavní téma románu zradu, jež je zabudována v každé volbě. Ano, v textu se míhají narážky na zrady v Shakespearových tragédiích, v Bibli i v dějinách, nezdá se však, že by byly hloubkou srovnatelné s povrchně uvažující Eve a její primitivní pomstou.
A vůbec se Rothovi méně povedlo propojit soukromé životy postav s historickým pozadím než v ostatních dvou – bez nadsázky brilantních – dílech trilogie. Ta nejintimnější sféra bytí je navíc zbytečně překombinovaná: proč musí mít Ira dvě milenky a proč jednou z nich musí být anglická přítelkyně Eve? A nakolik je pro celkové vyznění románu důležité, že v šestnácti zabil v návalu vzteku člověka lopatou?
Philip Roth: Vzala jsem si komunistu
Překlad Jana Hejná. Mladá fronta, 312 stran, cena 349 korun.
Hopdnocení MF DNES: 80 %
