„Hrozně mě bavilo být ve svých představách ženou, ale měl jsem ještě jinou motivaci. Chtěl jsem si odpočinout sám od sebe. Chtěl jsem si odpočinout od svého pohlaví. Zajímalo mě, co řeší moje kamarádky,“ přibližuje a dodává, že kniha o ženách se nakonec stala i výpovědí o stavu mužství. „Muž je v teď v nějaké krizi, protože to, za co mu byla dřív žena vděčná, už ji dávno nezajímá,“ zamýšlí se.
„Mě vždycky přitahovaly silné ženy, které nepotřebují oporu. Ženy, které jsou ambiciózní v tom smyslu, že řídí svůj život a vědí, kam směřují a čeho chtějí dosáhnout. Taková moje žena je,“ prozrazuje.
Na otázku, zdali se teď nejen díky úspěchu svých knih ale také rodině a dobře fungujícími domovskému divadlu Studio DVA cítí šťastný, odpovídá: „Šťastný člověk se pozná podle toho, že by neměnil. A já bych nechtěl nikdy měnit svou práci, protože mě baví a těší. Mám rád lidi, se kterými se potkávám v divadle. Miluju svoji ženu, tu bych nechtěl měnit vůbec, to radši žádnou. A mám rád své děti, jsem na ně moc pyšný.“
Zároveň však dodává, že vlastní vnitřní nastavení mu pocity štěstí mnohdy neusnadňuje: „Mám všechny důvody pro to být šťastný, ale moje vnitřní dispozice je temperamentní a není totálně pozitivní. Mám v sobě nějaké bouřlivé věci a jsem přecitlivělý. Proto píšu. Emocí je ve mně moc, nelehce se mi zpracovávají a když si vymýšlím umělý svět knížek, divadelních her nebo filmů, tak jsem šťastný, protože uteču před svými vlastními emocemi do světa umělých emocí, kde vládne řád a pořádek, který určuju já. Takže mě pak nic nezaskočí, nepřekvapí a nerozhodí. Čili já jsem šťastný podle všech vnějších měřítek, ale vnitřně jsem se narodil trochu komplikovaný, takže pracuju, abych to dorovnal do nějaké harmonie.“
Snad neselžu
A jak se Hartl vyrovná s očekáváními, které jdou ruku v ruce s úspěchem jeho knih? „Dřív se mi pracovalo líp, protože nikdo nečekal na to, co udělám. Teď jsou lidi přirozeně zvědaví, co napíšu a moje kreativita se stává do značné míry věcí veřejnou. Takže jsem vlastně takový akrobat na laně nataženém vysoko nad zemí. A protože chci být co nejlepší, tak si to lano dávám opravdu vysoko. Dávám si těžký úkol, který nevím, jestli zvládnu, a jen doufám, že bude lidi zajímat,“ říká.
„Mám teď větší strach, že spadnu. Že selžu. Byl bych šťastný, kdyby byli všichni nadšení a jen nevím, jestli to dokážu splnit. Vůči tomu tlaku se musím obrnit a snažit se být svobodný a nebát se udělat chybu,“ dodává.
Zatímco na knize Patrik Hartl často pracuje v řádech let, divadelní hry má hotové i za tři měsíce. „Knížku píšu dva roky. Je to velice komplexní sestava mnoha situací a jde do velké hloubky. Je třeba s tím námětem žít dlouho a různě fantazírovat, aby člověk věděl, že to téma dokáže uchopit. Divadelní komedie jsou pro mě osvěžujícím a radostným sprintem a knížky jsou naopak maratony,“ říká.
Odhalil jsem se tak, až je mi z toho úzko, říká Patrik Hartl o nové knize |
Svůj předposlední román 15 roků lásky vydal Hartl před dvěma lety. „Tentokrát jsem napsal knihu, ve které je mi hlavní hrdina velice podobný. Nikdy jsem něco takového neudělal. Všechny povahové vlastnosti máme stejné,“ uvedl o něm tehdy v rozhovoru pro iDNES.cz. Mezi další úspěšné tituly autora patří Malý pražský erotikon, Okamžiky štěstí a Nejlepší víkend.
Patrik Hartl je kmenovým autorem a režisérem pražského divadlo Studio DVA. Mezi jeho nejznámější divadelní kusy patří Hovory o štěstí mezi čtyřma očima, Líbánky na Jadranu nebo Soukromý skandál. Poslední Hartlovou hrou, kterou scéna uvedla byli Lovci bobrů loni v červnu s Bohumilem Kleplem, Monikou Absolonovou nebo Štěpánem Benonim v hlavních rolích.
V rozhovoru spisovatel a režisér Partrik Hartl dále promluvil třeba o svých hereckých zkušenostech z mládí, zaskakování za nemocné kolegy na jevišti Studia DVA i o tom, zdali se jeho specifický smích nestává pro veřejnost vyžadovanou atrakcí.
