Placebo mají tuto nálepku na čele již od prvního alba z roku 1996. "Je to naprostý nesmysl," ohrazuje se basista Stefan Olsdal. "Co to byl glam rock? Chlapi nosili ženské šaty a hudba byla v té šaškárně až na vedlejší koleji. Co my s tím?"
Jaksi ovšem opomíjí, že Molko chodí velmi silně nalíčený, tvrdí o sobě, že je bisexuál, a díky jeho vizáži i posazení hlasu by v případě mnohých fotografií a videoklipů neinformovaný divák váhal, jakého pohlaví ona zpívající osoba je. Placebo na sebe navíc upozornili výtečnou coververzí možná nejklasičtější skladby glam rocku - 20th Century Boy, původně z repertoáru T. Rex, jež zazněla na soundtracku k Sametové extázi. V tomto filmu, který glamrockovou éru oslavuje, se Placebo dokonce krátce mihli. A do třetice všeho dobrého jsou oblíbenou kapelou Davida Bowieho a vystoupili i na velkolepé oslavě jeho padesátin. "Říká, že mu připomínáme určité období jeho kariéry," připouští Olsdal, "ale to přece neznamená, že se glam rockem inspirujeme. Já jsem v mládí daleko víc poslouchal Iron Maiden!"
Měsíčník Q napsal, že Placebo spojují americké pojetí rocku s evropskou afektovaností, jinde zmiňují jméno Marilyna Mansona. "Britští novináři nevědí, kam s námi, a tak se nás raději ptají na sexuální orientaci a na drogy než na muziku," souhlasí Olsdal. "Je to hrozná otrava, zvlášť když už jsme s drogami skončili a sexuální zaměření jsme prozradili před pěti lety. Jaká úleva je pak přijet do Evropy, kde lidi zajímají naše písničky."
Není ani divu, že Placebo nejsou příliš velcí patrioti: v kapele hraje jen jeden Brit, a to bubeník Steve Hewitt. Olsdal je Švéd, Molko Američan, který dětství prožil v Libanonu, v Libérii a v Lucembursku. "Možná, že právě náš původ stojí za charakterem naší hudby," míní Olsdal. "Každý z nás vyrůstal v úplně jiném prostředí, v odlišné kultuře i sociálních podmínkách, poslouchali jsme jinou hudbu. Většinu kapel utvoří kluci, kteří si odmala hráli společně na dvorku nebo spolu chodili do školy. Jejich přínos kapele je pak velice podobný. Naše přístupy snad ani nemohou být různorodější."
V jednom se nicméně britský tisk zachoval v případě kapely Placebo tradičně: nejprve je vyzdvihl jako úžasný talent a pár let poté je srazil k zemi, třebaže ono zavržené třetí, loňské album Black Market Music je podle "zbytku světa" jejich doposud nejzdařilejší nahrávkou.
Jaksi ovšem opomíjí, že Molko chodí velmi silně nalíčený, tvrdí o sobě, že je bisexuál, a díky jeho vizáži i posazení hlasu by v případě mnohých fotografií a videoklipů neinformovaný divák váhal, jakého pohlaví ona zpívající osoba je. Placebo na sebe navíc upozornili výtečnou coververzí možná nejklasičtější skladby glam rocku - 20th Century Boy, původně z repertoáru T. Rex, jež zazněla na soundtracku k Sametové extázi. V tomto filmu, který glamrockovou éru oslavuje, se Placebo dokonce krátce mihli. A do třetice všeho dobrého jsou oblíbenou kapelou Davida Bowieho a vystoupili i na velkolepé oslavě jeho padesátin. "Říká, že mu připomínáme určité období jeho kariéry," připouští Olsdal, "ale to přece neznamená, že se glam rockem inspirujeme. Já jsem v mládí daleko víc poslouchal Iron Maiden!"
Měsíčník Q napsal, že Placebo spojují americké pojetí rocku s evropskou afektovaností, jinde zmiňují jméno Marilyna Mansona. "Britští novináři nevědí, kam s námi, a tak se nás raději ptají na sexuální orientaci a na drogy než na muziku," souhlasí Olsdal. "Je to hrozná otrava, zvlášť když už jsme s drogami skončili a sexuální zaměření jsme prozradili před pěti lety. Jaká úleva je pak přijet do Evropy, kde lidi zajímají naše písničky."
Není ani divu, že Placebo nejsou příliš velcí patrioti: v kapele hraje jen jeden Brit, a to bubeník Steve Hewitt. Olsdal je Švéd, Molko Američan, který dětství prožil v Libanonu, v Libérii a v Lucembursku. "Možná, že právě náš původ stojí za charakterem naší hudby," míní Olsdal. "Každý z nás vyrůstal v úplně jiném prostředí, v odlišné kultuře i sociálních podmínkách, poslouchali jsme jinou hudbu. Většinu kapel utvoří kluci, kteří si odmala hráli společně na dvorku nebo spolu chodili do školy. Jejich přínos kapele je pak velice podobný. Naše přístupy snad ani nemohou být různorodější."
V jednom se nicméně britský tisk zachoval v případě kapely Placebo tradičně: nejprve je vyzdvihl jako úžasný talent a pár let poté je srazil k zemi, třebaže ono zavržené třetí, loňské album Black Market Music je podle "zbytku světa" jejich doposud nejzdařilejší nahrávkou.
 Britská skupina Placebo. |
