Spisovatel Miroslav Pech se v minulosti představil jako autor generační prózy (kniha Cobainovi žáci), odlehčeného čtiva (novela Otec u porodu), ale nejlépe se cítí v hororovém žánru. A jak dokázala sbírka Mainstream nebo román Dítě tmy, pohybuje se v tomto žánru s jistotou, má dostatek mnohdy silně znepokojivých nápadů a nebojí se ani vyloženě explicitních výjevů, aniž sklouzává k samoúčelnosti.
Hlavní hrdina je osmiletý chlapec Jirka, většinu děje uvězněný v těle dospělého muže, stále ovšem s mentalitou a viděním světa odpovídajícími jeho reálnému věku. Psychického i fyzického týrání si od své povedené „rodiny“ užil dost a je načase zachránit sebe i svou kamarádku Františku, která ho navštěvuje z říše mrtvých.
Vydá se na cestu proti proudu času, na níž zjistí leccos o těch dvou, které ještě donedávna považoval za své rodiče, ale především o sobě samém a o fungování světa, o němž měl dosud jen velmi nejasné představy.
RytířMiroslav Pech Golden Dog, 2022, 204 stran |
Pech je zdatný vypravěč s bohatou fantazií. Dokáže okamžitě vtáhnout do děje, vrší jeden znepokojivý výjev za druhým a obratně kolem čtenáře utahuje smyčku.
Občas mu stačí jen náznak, aby bylo jasné, že se schyluje k něčemu velmi podivnému a nepříjemnému. Z jeho vykreslení Jirkova života u matky a otce mrazí, na mysl se dere podobně zvrácená rodina chlapce Vaška ze zmíněné knihy Dítě tmy.
Jeho lakonicky stručný, záměrně nezúčastněný styl, kdy i nejvypjatější momenty líčí s chladnokrevným odstupem, odpovídá tomu, že celý příběh sledujeme optikou osmiletého chlapce. A ten si to, co nechápe, prostě přebere po svém a do nebezpečí se vrhá s neochvějnou odhodlaností člověka, který poprvé viděl Barbara Conana a je přesvědčen, že má co do činění s nejlepším filmem všech dob.
Trochu jako z pohádky působí dvojice Vanesa a Dušan, kteří Jirkovi bez řečí pomáhají, i když jim musí být jasné, že s ním musí být něco hodně v nepořádku, ale Rytíř svým způsobem pohádka je. Navenek drsná, krutá, syrová, ale s dobrým, povzbudivým a dojemným koncem.
