Milovaný i zneuznaný McBain

Chvíli prodával humry a pak v Timesech objevil inzerát na práci editora v Literární agentuře Scotta Mereditha. V konkursu mu dali text jednoho zaměstnance, o kterém měl mladý adept rozhodnout, zda se vydá, či ne. Lombino reagoval: "Spalte to!" Na místo, kde se prý naučil vše, co je k psaní zapotřebí, byl přijat.

Z newyorského slumu...

Spisovatelův životní příběh začíná jako pohádka o Popelákovi. V imigrantské čtvrti na břehu Manhattanu a východního Harlemu vyrůstal v chudých poměrech jedináček s italským původem. Matka byla pragmatická úřednice, otec ztřeštěný podnikavec, který se kdysi v bílé kukle opíral do bubnů, pak nosil poštu, vystřihoval novinové články a prodával háčkované šaty. Dědeček nedaleko provozoval krejčovství, díky čemuž se malý Lombino rázem stal "nejlépe oblékaným děckem ze slumů".

Jako malý kluk se zhlédl v komiksových obrázcích a Disneyově snímku Sněhurka a sedm trpaslíků. Než se však stačil rozkoukat u animovaného filmu, kde krátce navrhoval kreslené postavičky, narukoval v roce 1944 k námořnictvu. Přestal tam malovat a začal číst - jeho snem prý bylo psát jako Hemingway.

...na spisovatelský Olymp

Ed McBain

Narozen: 1926 v New Yorku

Pseudonymy: Evan Hunter, Ed McBain, Richard Marsten, Curt Cannon, Hunt Collins, Ezra Hannon

Dílo: 51 příběhů 87. revíru, 13 knih o advokátu Matthewu Hopeovi, 6 dalších detektivek, 20 románů, 2 knihy povídek, 6 knih pro děti, 2 divadelní hry, 3 televizní hry, 3 scénáře (např. k hororu Ptáci), píše muzikál

Ceny: Edgar, Velmistr žánru, Diamantová dýka britské Asociace kriminálních příběhů (jako první Američan vůbec)

Rodina: manželka (třetí) Jugoslávka Dragica Dimitrijevicová a pes Saša

Bydliště: vila v Connecticutu

* Podrobný seznam McBainových knih naleznete ZDE.

Poválečná realita zavála absolventa Hunterovy koleje jako pedagoga na Vyšší odbornou školu v Bronxu. Nezůstal tam ani rok, odcházel plný deziluzí: "Dodnes si živě vybavuji studenta, který si každý den při hodině rozevřel noviny. Nevydržel jsem to a volám na něj: Ty, v zadní řadě! Zavři to, zkouším tady učit! Jenže on na mě nasměroval ten plátek a povídá: "Neotravuj, a já nebudu otravovat tebe." Vztek nad neposlušnými žáky, které více než snaživý učitel zajímala výroba auta či aeroplánu, vyvřel do sociálně-kritického románu Džungle před tabulí (1954). To už byl ovšem z Lombina vážený literát Evan Hunter.

Spisovatele čekala ještě těžká škola v nejlevnějších amerických časopisech, kam na počátku padesátých let chrlil své hrůzostrašné historky a dostával za ně mizivý honorář: cent za čtyři slova. "Někdy jsem měl i pět povídek v jednom vydání časopisu, ale editor nikdy nepoznal, že jsou všechny ode mne."

Návod, jak psát, aby se to prodávalo (Writing to sell), dostal od svého šéfa z literární agentury: "Sympaťák se dostane do problémů. Chce se z nich dostat, ale padá hloub a hloub. Nakonec, když už to vypadá, že končí, svým vlastním úsilím, inteligencí a intuicí všechno vyřeší."

Detektivky umí

Takhle McBainovu literaturu zjednodušovat nelze - ostatně Lombino si brzo uvědomil, že literární agent není jeho vytoužená profese. A jako autor detektivek toho dost umí: sekané dialogy, prudké střihy ve scénách, parodii, humor. Má nápady - to od něho pochází koncept 24/24, tedy že čtyřiadvacet hodin před spácháním trestného činu a čtyřiadvacet hodin po něm jsou ty nejdůležitější. Využívá zdrojů: s policií pilně konzultuje fakta i postupy, někdy se s nimi vypraví i na noční projížďku. Při psaní se prý stále baví. "Nikdy se nezablokuju, jenom jsem občas zmaten - nevím, jak můj román skončí."

Někteří kritikové mu vyčítají, že krev stříká na detektiva Steva Carellu a jeho hochy z 87. policejního revíru stále mohutněji, i výrazivo zdrsnělo. Autor ujišťuje, že vše činí v přísné shodě s okolní realitou - fiktivní město Isola alias New York totiž už dávno není, čím bývalo, když roku 1956 vyšel první příběh Zabiják.

Kvanta fanoušků však jako by spisovatele nedovedla k absolutní spokojenosti. McBain si nedávno v časopisu The New Yorker povzdechl, že je v Hollywoodu outsider a divadelníci neberou jeho hry vážně. Druhdy respektovaný literát Hunter prý dneska už nikomu nic neříká.

A literární kritika? McBain sice touží po Nobelově ceně, sám ovšem tuší, že jako detektivkář takový titul nezíská. "Nikdy jsem se od kritiků necítil akceptován, stále jsem odněkud slyšel - McBain je takový žebrající Hunter." Snad i proto ve svém nejnovějším románu Candyland, který na podzim ohlašuje pod názvem Lentilkový svět nakladatelství BB art, své dvě nejvýraznější polohy spojil. První polovinu píše psycholog a sociální kritik Evan Hunter, a druhou detektivkář Ed McBain. "Jak se mohou čtenáři v Americe vůbec zeptat: Ed Mc - kdo?" Tak se v internetovém rozhovoru divil neznalosti některých čtenářů pětasedmdesátiletý americký spisovatel, který napsal sto třicet knih, prodal jich sto milionů výtisků a fanoušky má po celém světě. V rodném listě má jméno Salvatore Lombino, na začátku své literární dráhy používal desítky přezdívek a do "vážné" literatury vstoupil jako Evan Hunter. Pro milovníky detektivek je však tento mnohojmenný muž jen jeden: Ed McBain.