Pro základní orientaci: kdo je zvyklý zahajovat oběd aperitivem a zapíjet ho pivem, měl by v sídelním městě OSN pátrat na vývěsních štítech restaurací po podtitulu bar&grille či cafe. V provozovně označené jako diner by totiž byl odsouzen k abstinenci.
Bar a vývařovna P. J. Clarke's patří bez nadsázky k manhattanským legendám. Už více než třicet roků vzdoruje tento patrový cihlový domeček starší sta let zákonům volného trhu, a to je v Mekce kapitalismu co říct. Však mu také patří obdiv všech Newyorčanů s výjimkou několika investorů. Oč jde? Za vlády J. F. Kennedyho a L. B. Johnsona zastínila tento podnik na východní straně midtownu rodinka skleněných mrakodrapů, z nichž nejznámější je mondénní Rtěnka. Stavitelé si -jak jinak - začali brousit zuby i na původní Clarkův pozemek. "Ne," řekl tehdejší majitel, třebaže mu nenabízeli málo. Navrhli mu tedy, že od něj alespoň odkoupí sloupec vzduchu nad domečkem, a zbudují tam věžák na muřích nohách. Ani tentokrát nepochodili. Majitel dobře věděl, že lesklý hranol visící nad hospodou jak Damoklův meč by zničil její atmosféru, a navíc byl zjevně silná povaha.
Výčep a bar vpředu slouží u P. J. Clarka především těm, kdo si chtějí odpočinout. Zatímco venku zuří americké pracovní tempo, zde plyne zvolna čas Newyorčanům, co mají buď volno, nebo už po šichtě... Relativní ticho rytmizuje jen klika starodávné pokladny. Prošedivělí barmani první i druhé směny jsou absolutními klasiky svého oboru. Na čepu dřímá i plzeňský prazdroj. U malého pultíku za zády hostů griluje melancholický černoch cheesburgery (specialita zdejšího barového menu, neplést si s výrobky firem poskytujících rychlé občerstvení) a plní šálky vyhlášeným chilli - hustou směsí hnědých fazolí dušených s trochou mletého hovězího a mexickými bylinkami.
Vzadu - v kuřáckém i nekuřáckém lokále - už americkému pracovnímu tempu nelze uniknout. Obzvlášť v době oběda, kdy je na místo u stolu nejednou nutné chvilku počkat. Jídelníček vyvěšený pro urychlení provozu vzadu na zdi připomíná zastrkovacími proužky tvrdého papíru s názvy jednotlivých chodů staré zlaté české bufety. Domovem zavoní i cedulka, že za odložené věci se neručí. Podlaha je v duchu americké tradice prkenná. Svou objednávku musí host vypsat hůlkovým písmem na list v bloku připraveném na červenobíle kostkovaném ubruse. V průběhu devíti let se tu recenzentovi nestalo, aby v nabídce chyběl tatarský biftek: oproti středoevropským zvyklostem ho tu servírují s hrstí kaparů. Tomu, kdo není opravdu hladový, postačí poloviční porce, bratru za necelých devět dolarů. Tatarák "large" je pro opravdové masožravce. Vegetariáni zase mohou mít jako hlavní chod obrovitou mísu míchaného salátu. Tak jako v drtivé většině amerických hospod, ani zde neudělá chybu host, který si objedná některý ze steaků. Průměrná cena hlavního jídla se pohybuje mezi dvanácti a šestnácti dolary.
Svůj trysk jídelna poněkud zvolní až k večeru a v nočních hodinách.
V prosté hospodě P. J. Clarka s oblibou posedí i zaoceánské celebrity: mějme však na paměti, že sem nechodí proto, aby se předváděly a byly okukovány. Od toho jsou snobské restauranty jako Windows on The World, o těch hollywoodských nemluvě. André Agassi sem při US Open rád zaskočí na těstoviny a nahrubo sekaný steak. Detektivkář Ed McBain dává přednost půllibrovému hamburgeru, poroučí si k němu extra kvašenou okurku a vše zalévá Beckovým pivem. (Jen po infarktu na čas přestal.)
I když se člověku nechce, stojí za to vydat se na pány jako na exkurzi do časů Chaplinovy Moderní doby. Brutální sanitární keramika je vpravdě jedinečná.
P. J. Clarke's, roh 3. avenue a 55. východní ulice, Mannhattan, New York.
Otevřeno 11.30 - 02 hod. Zhruba 60 míst u stolu.
Z točených piv (ceny platí pro pintu nápoje):
Michelob USD 3.00 *
Brooklyn Lager USD 3.00 **
Sierra Nevada USD 3.20 **
Amstel USD 3.20 **
Beck's USD 3.20 ***
Bass USD 3.40 ***
Guinness USD 3.40 ****
Plzeňský Prazdroj USD 3.40 ****
Kvalita obsluhy ****
Celkový dojem *****
 P.J. Clarke´s |
