Dlouho ji však nedokázal pořádně rozvinout. Až nakonec k němu přišel příběh Pro hrst lentilek. A jak už název napovídá, sladkosti v něm sehrávají stejně zásadní roli jako ve zmiňované britské klasice spisovatele Roalda Dahla. Proč? Protože je dětem zakážou.
Malý Phil Marlowe
Detektivní příběh pro dětské čtenáře snad lépe začít nejde. Když se k tomu ještě přidá zločin ve formě ztraceného plyšového medvídka, který patřil gangsterovi Eddiemu Mentolkovi, má Tidhar čtenáře v síti.
Obálka knihy Pro hrst lentilek
Dvanáctiletá kriminalistka Nelle Faulknerová se vydává pátrat a čeká ji stejně jako její literární předobraz, kterým je detektiv Phil Marlowe, mnohem více odhalení, než kdy mohla čekat. Zmizí totiž i sám zadavatel vyšetřování Mentolka. Nelliným úkolem proto je zjistit, jestli má ve zločinu prsty drsná Fidorka, nebo Piškot McKenzie.
Nenásilně a s humorem tak autor dětem předává hned několik časem ověřených zkušeností. Zaprvé, že absolutní zákazy jsou problematická záležitost, za druhé, že většinou ve společnosti rodí ještě větší zlo, než před kterým mají chránit.
Malý čtenář dostane celkem dobrý přehled o tom, co je korupce, a ještě se u toho pobaví. Do vyprávění jej totiž vtahuje nejen děj, ale také hravý a originální překlad Petry Johany Poncarové, plný Bratrů v nákypu, Edmontona von Kindera nebo Maria Marcipána.
Trochu méně sarkasmu
Knihu vydalo nakladatelství Argo, které českým čtenářům nabídlo už Tidharovy předchozí knihy Usáma a Muž leží a sní. V obou si pohrával s alternativní minulostí a s historickými figurami, Adolfem Hitlerem a Usámou bin Ládinem, tudíž se jako mistr sarkasmu mohl uplatnit o něco více než v případě díla Pro hrst lentilek.
Pro hrst lentilekLavie Tidhar přeložila Petra Johana Poncarová Argo, 2018, 304 stran |
Vyčítat se mu to však nedá, je to příběh primárně dětský. Navíc pro pozorného dospělého nebude těžké v knize rozklíčovat všudypřítomné odkazy na detektivní klasiky minulého století včetně děl Raymonda Chandlera, který byl pro Tidhara asi největší inspirací.
Jen malé upozornění pro všechny nedětské čtenáře, kteří by si knihu chtěli otevřít v tramvaji či kavárně: značně infantilní, leč kouzelná obálka vyzývající k návštěvě cukrárny ráda přitahuje pohledy okolí. Zvláště když ji drží člověk starší patnácti let. Vězte však, že je velmi brzy po otevření začnete ignorovat.
