A to se pak do popularizace jejich mnohdy dobrodružných osudů musí vydat samy spisovatelky. Tentokrát autorský tým složený z výtvarnice Renáty Fučíkové, historičky Lenky Křížové a spisovatelek Kateřiny Tučkové a Anny Musilové.
„Musely jsme se dlouho radit a přít, než se nám podařilo vybrat pouhých šedesát pozoruhodných osobností,“ píší autorky v úvodu. Osudy Marie Terezie, Boženy Němcové, Madeleine Albrightové, ale i „starších“ hrdinek jako kněžny Ludmily nebo Elišky Rejčky vypráví skrz malé střípky z jejich životů, které však mnohdy znamenaly pro jejich vývoj podstatný krok.
Kniha má osm kapitol a celou ji protíná časová osa, jež čtenáře provádí od starší doby kamenné až po současnost. „Teprve v kontextu světových i tuzemských dějin vynikne, jak mimořádné byly naše praprababičky, prababičky a babičky hrdinky,“ upozorňují autorky.
Osudy hrdinek začala vyhledávat a zpracovávat Renáta Fučíková před několika lety se svými studenty z Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni při příležitosti stého výročí české ústavy. Právě ta totiž ženám v Československu zaručila volební právo.
Než však volební právo vůbec vzniklo, prošly si ženy v průběhu tisíciletí různými úlohami. V pravěku byly například mnohem emancipovanější, než bychom si mohli myslet, upozorňují autorky. Své partnery si vybíraly samy a za jejich nepřítomnosti neměly problém řídit klidně celé vesnice.
Zato princezny, ty to se svobodnou vůlí měly dříve trochu složitější, mnohdy na úkor toho, že žily v blahobytu. „Život takové mladé dámy měl jen jeden význam: rozmnožit nějaký šlechtický rod, tedy dát svému manželovi co nejvíce potomků. Čím urozenějším původem se šlechtická dcerka pyšnila, tím větší břemeno jí osud připravil,“ upozorňují autorky.
Vybrat nejzajímavější ze sepsaných osudů lze jen těžko. Svatá Anežka, Eliška Rejčka, Johana z Rožmitálu, Magdalena Dobromila Rettigová, Alice Masaryková, Eliška Junková – ty všechny žily s odvahou a zůstávají v povědomí veřejnosti. Taková Barbora Rotterová, přeživší čarodějnického procesu nebo talentovaná obchodnice Estela Teuflová ze Stretenfeldu, už však příliš ne. Přitom třeba právě osud dívky, která se v dětství tak dlouho prohrabovala zbožím otce, pražského kupce, až se z ní stala navzdory všem dobovým zvyklostem rozená obchodnice, by mohl inspirovat dodnes.
Stejně tak třeba příběh první české univerzitní docentky Milady Paulové nebo Elišky Zöllnerové, principálky, která si v druhé polovině devatenáctého století po smrti manžela vydobyla oprávnění k provozování kočovného divadla a dožila se úctyhodných devadesáti let.
Příběhů k vyprávění je tak stále dost. Hrdinky vyšly v nakladatelství Universum.
