Josef Beneš (1902-1984) patřil k našim nejlepším onomastikům, tedy odborníkům na vlastní jména, a z jeho důležitých prací je nutno jmenovat knihy O českých příjmeních (1962) a Naše příjmení (1983, vyšlo pod jménem Dobravy Moldanové, autorovy dcery).
Krátce před smrtí Beneš pronesl přednášku pro Kruh přátel českého jazyka, kde si postěžoval, že komunistická cenzura brání knižnímu vydání jeho životního díla o německých příjmeních Čechů.
Vzpomínám si, jak posluchači přijali tu zprávu s rozhořčením. Docent Beneš jen rezignovaně opakoval, že naše oficiální místa se bojí, aby odborného spisu nezneužil sudetoněmecký landsmanšaft.
"To je přece nesmysl," ozývaly se hlasy. "Já vím," řekl přednášející, "ale mluvte s našimi pány, když jsou to Tataři." Avšak přece jen ta dlouholetá, materiálově úžasně bohatá práce nebyla marná. Autor se její publikace bohužel nedožil, ale tím, že vyšla až nyní, stal se vlastně naším současníkem.
V čem je práce Německá příjmení u Čechů jedinečná? Zajisté v tom, že zevrubně, jako žádná jiná studie před ní ani po ní, inventarizuje jazykový materiál, jehož charakter je výstižně zachycen titulem publikace. Jde tu hlavně o etymologii, o výklad původu jednotlivých příjmení, ale i o jejich pečlivé roztřídění jak podle významu, tak podle hledisek jazykových. Úvodní kapitola je věnována pronikání Němců a nositelů německých příjmení do českého prostředí od středověku po současnost.
Velký blok je vyhrazen vzájemným vztahům českých a německých jmen, se samostatnou kapitolou například o překládání příjmení typu Novotný Neumann, Lipový - Lintner, Kříž - Krojcr atd. Ve zvláštním oddíle jsou objasněny hláskoslovné změny, výklad původu pak rozlišuje příjmení vzniklá z jmen osobních, místních a obecných. Tady Beneš třídil opravdu podrobně (kapitolka Příjmení z názvů jednotlivých druhů řemesel má devět podkapitolek). Pochopitelně sem pisatel snesl i příjemní z dalších slovních druhů - třeba u adjektiv se dočteme, že Kraus značí totéž co v češtině Kučera a Straub že je ježatý. Kde je to možné, je doložen rok nejstaršího písemného záznamu. Rejstříky tvořící samostatný svazek jsou nezbytnou součástí rozsáhlé studie, završují ji a představují jakousi zadní bránu, nakonec možná užívanou nejčastěji.
My, nositelé příjmení českých, kteří zde v míru žijeme s nositeli příjmení německých, bychom se měli poučit, kdy se tu tato příjmení objevila a co znamenají. Josef Beneš se snažil, abychom za jmény Dienstbier, Klaus, Pithart nebo Karfík, Šiktanc či Wernisch viděli víc než tváře lidí, jimž patří.
Josef Beneš: Německá příjmení u Čechů I, II. Rejstříky vypracovala Marie Nováková. Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem 1998. 384 + 242 stran, náklad 600 výtisků, cena neuvedena.
