RECENZE: Rudé brigády i vášeň. Geniální přítelkyně je velká italská sága

Italská literární obec si nadále láme hlavu, zda se za jménem Elena Ferrante skrývá žena, muž či skupina autorů. Nám čtenářům to může být jedno. Pro nás je podstatné, že jsme dostali do rukou výbornou tetralogii Geniální přítelkyně.

Záběr z natáčení filmu dle knihy spisovatelky Eleny Ferrante | foto: Profimedia.cz

Její závěrečnou část Příběh ztracené holčičky nyní v překladu Alice Flemrové vydalo nakladatelství Prostor. Znovu se tedy můžeme pohroužit do jiskření komplikovaného vztahu mezi dvěma dívkami z chudé neapolské čtvrti, které v průběhu tetralogie dospěly.

Vypravěčka Elena je ceněnou a zcestovalou spisovatelkou. Lila nikdy Neapol neopustila, ale vybudovala si tu úspěšnou počítačovou firmu. Do chvíle, než záhadně zmizí její dcerka, je jakýmsi neoficiálním guru starých ulic poničených zemětřesením, kde má kdekdo kromě vlastní rodiny ještě děti s milenkou a kde si na mafiánské praktiky víceméně zvykli. 

Geniální přítelkyně 4: Příběh ztracené holčičky

90 %

autor: Elena Ferrante

nakladatel: Prostor

překlad: Alice Flemrová

423 stran, 397 Kč

Jak je to odlišné od intelektuálního prostředí, ve kterém se pohybuje Elena, než opustí manžela a zaplete se s idealizovanou dětskou láskou Ninem. Ten přitom svou ženu opustit nehodlá a jen lže.

Červená knihovna? Vůbec ne. Elenin případ je výsledkem nejednoznačného procesu emancipace, na jejímž prosazování se jako spisovatelka výrazně podílela. Sebevědomá inteligentní žena se nechává ponižovat nespolehlivým floutkem, jehož průměrnost dávno pochopila Lila, která s ním v útlém mládí také měla milostně co do činění.

Přidejme k citovému dilematu mistrovské líčení dramatických vztahů mezi matkami a dcerami, příbuznými, chudinou a zbohatlíky, dodejme Itálii druhé poloviny 20. století s její korupcí, politickým pletichami, teroristickým řáděním Rudých brigád i neofašistů a zabalme to do přesného jazyka – a máme před sebou velký román. Skvělou ságu plnou svateb i rozchodů, násilí, urážek i smíru, vášní možná někdy až vulgárních, ale vždy silných.

Se ztrátou dcery se ztrácí i Lila. Nejen sama v sobě. A Eleně nezbývá než se ze všeho vypsat a čekat.