Pondělí 24. února 2020, svátek má Matěj
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 24. února 2020 Matěj

Foglar byl polobůh, ale nikoli dokonalý

  13:00aktualizováno  13:00
Životopisnou knihou Záhady a tajemství Jaroslava Foglara splácí Miloš Zapletal podle svých slov dluh spisovateli, s nímž se poprvé osobně setkal krátce po válce v roce 1945.

Jaroslav Foglar | foto: Česká televize

Autor knížek o hrách a cvičeních v přírodě a překladatel Miloš Zapletal (1930) hltal Foglarovy příběhy od dětství. Jelikož ve své knize usiluje o objektivitu, nevyhýbá se ani Foglarovým slabostem.

Krátce před vaší knížkou vyšel obsáhlý Foglarův životopis od člena jeho oddílu. Bylo třeba ještě něco dodat?
Původně jsem neměl do psaní moc chuti, nechtěl jsem podporovat mýtus, a také jsem se obával ohlasů fanatických foglarovců. Ale zároveň jsem cítil určitý dluh. Až loni o prosincovém slunovratu jsem si uvědomil, že když to nenapíšu teď, nebude to nikdy. Sedl jsem si k psaní a skončil koncem ledna, další zhruba dva měsíce jsem text opracovával. Je to samozřejmě bez odstupu, ale látku jsem sbíral vlastně celý život.

Není to vyloženě obdivný pohled...
Pravda nikomu neuškodí. Kdybych nenapsal negativní věci, nikdo by nevěřil těm pozitivním. Možná jsem něco nedořekl a jiné měl zdůraznit více - třeba vztahy se ženami.

Miloval Foglar ženy?
O tom nepochybuji, i když o tom nechtěl příliš mluvit. Ve svých denících zmiňuje erotické sny, a pokaždé jsou o ženách - žádní chlapci a muži, jak mu někteří podsouvají. Jsou to stručné, telegrafické záznamy, ale vypovídají hodně. Vztah k děvčatům, ženám se tam opakuje mnohokrát, až k pozdnímu postesku: Proč po mně pořád jdou jen mladé holky? Toužil po své vrstevnici.

Proč se tedy nikdy neoženil?
Možná že v něm hormony nepracovaly tak silně, aby se odhodlal uzavřít životní svazek. Roli sehrály i komplexy: zadrhával v řeči, jedno oko měl trochu stočené, skoro na ně neviděl. A byl strašně ostýchavý. Děvčata se mu často líbila, ale neodvažoval se navázat kontakt. Když ho v prvním okamžiku dívka odbyla, stáhl se do ulity.

Měl jste pocit, že později litoval?
Cítil to a byl trochu nešťastný, ale na druhou stranu ho skutečně pohltil jeho svět: děvče nechápalo, proč kvůli oddílu nejde na rande... Oddíl byl vším: rodinou a možná i únikem před matkou. On byl vlastně jinak pořád v maminčině sféře. Oslovoval ji v mužském rodě Pumíku, zřejmě v ní viděl předčasně zemřelého tatínka. Už byl dospělý, když mu vynadala, že si dovolil vzít na sebe trenky. Možná by ho oženila, když mu bylo dvacet, ale s postupem času byla stále méně svolná sňatek dovolit. Když měl malou letní romanci, tu paní ze srdce nenáviděla: bála se, že zůstane sama.

O matku se Foglar staral obětavě, až do její smrti ve věku 102 let. Proč o ní nikdy nepsal?
To mě právě překvapuje. Ale možná to bylo tím, že tehdy byl svět buď mužský, nebo ženský. Základní školství bylo ještě za války naprosto separované, skautské oddíly se oddělovaly z programových důvodů. Já to dnešní umělé směšování považuju za omyl: současná mladá generace mi připadá dost zženštilá.

Zmiňujete i Foglarovu žárlivost, výbuchy zuřivosti...
Když někdo říká, že Foglar byl dokonalý, dobře ho neznal.

Jaký byl váš první dojem ze setkání s Foglarem?
Když mi bylo patnáct, byl pro mě polobůh. Dva měsíce po válce jsem jel na střeše vagonu z Pardubic do Prahy a vezl mu knížky k podpisu. Foglar, který měl v té době napilno s přípravou tábora i časopisu, mi nejen knížky podepsal, ale také si se mnou, neznámým klukem, povídal o skautingu, který znova rozkvétal naplno. A byla to jeho zásluha, protože nás jeho knížky nažhavily. To je právě to úžasné: každý malý čtenář s ním má iluzorní pocit, že to všechno může prožít. Není to úplně pravda, ale už se ho to drží.

Myslíte, že foglarovky stárnou?
I ti největší klasikové ustupují do stínu, ale nemyslím, že foglarovky nemají dnešním dětem co říci. Je v nich obrovský náboj aktivního života, etika i vztah k přírodě. Překvapivě měl Foglar z přírodopisu čtyřku. Teď oslovuje čtvrtou generaci čtenářů, a to je ta největší zkouška. Mně vždy bylo divné, proč ho vyřazují z literatury. Dobová kritika na něm nenašla chlup dobrého, dospělí se dívali z třetího patra. A proti tomu stála ta nesmírná obliba čtenářů, kteří když dospěli, byli pro něj schopni lámat kopí i v době, kdy to bylo nebezpečné.

Říkáte, že v prvním okamžiku pro vás byl Foglar polobůh. Jak byste ho hodnotil s odstupem?
Byl to mimořádný člověk už tím, že dokázal pracovat pro druhé celý život zadarmo. Oddílu věnoval na třicet hodin týdně, absolvoval nějakých šedesát táborů, což znamená pět let pod stanem, v polních podmínkách, kde si kluci sami vařili a prali... A nás, válečnou generaci, vyloženě zachránil. Byli jsme ve vzduchoprázdnu, skauting zakázaný, Sokol rozpuštěný. Foglarovky nám daly program pro volný čas. V době všeobecné nenávisti a zloby se k sobě lidé chovají nesobecky, slušně. Je to idealizované, ale pro děti vzor vždy hodně znamená.

  • Nejčtenější

PRVNÍ DOJMY: Co až tvé nahé fotky uvidí mamka? I herečky V síti pláčou

Vít Klusák zažívá věk zralosti. Zatímco v debutu Český sen ubližovala mystifikace neškodným zástupům toužícím po...

Co to k čertu mělo znamenat? Trump zkritizoval Oscara za film Parazit

Americký prezident Donald Trump ve čtvrtek na předvolebním mítinku v Coloradu kritizoval, že hlavní cenu americké...

RECENZE: The Kelly Family přivezli kýč, konfety a hromadu naučených póz

Jeden už by málem zapomněl, proč tuhle zpívající famíliji v polovině 90. let tak intenzivně nesnášel. Po pětadvaceti...

RECENZE: Přesná Zuzana Stivínová vyvádí Jiřinu Štěpničkovou z Pasti

Každý příběh herečky potřebuje jednu klíčovou podmínku: neméně silnou hereckou osobnost v hlavní roli. A to snímek...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

RECENZE: (Ne)obyčejný chlápek Ozzy Osbourne se loučí se světem

Několikrát už ho málem pohřbili, ale znovu se z té rakve vydrápal a natočil další desku. Ozzy Osbourne je archetyp,...

Premium

Která auta jsou skutečně bezpečná? Crash testy versus realita

Setkáváme se s názory, že auta jsou navrhována tak, aby dosáhla dobrých výsledků v nárazových testech. Díky Folksamu...

Premium

Trend u rozvodů: čím dál více dětí končí ve střídavé péči

Neustálé pendlování mezi dvěma domácnostmi dětem škodí, varují odborníci. Ve střídavé péči je v Česku stále více dětí....

Premium

Když je střílečka povinná. Hraju hry a platí mě za to, říká člen týmu Brute

Má k dispozici fitness trenéra, mentálního kouče, psychologa a ve škole individuální studijní plán. Tedy servis...

  • Další z rubriky

Kdo je polomrtvá dívka z Temže? Setterfieldová se vyžívá v gotice

Když do zapadlého hostince vstoupí nový host, je to pro místní štamgasty vždy pozdvižení. Když se však ve dveřích...

Lázně nacistů i kolonizaci připomíná Atlas ztracených měst

Fascinace zmizelým, zničeným či opuštěným ročně zavádí tisíce i miliony zvědavců do starověkých Pompejí i ukrajinské...

RECENZE: Vrány Petry Dvořákové letí po povrchu. Nenabraly hloubku

Bavil vás Poeův Havran? Pak zkuste Vrány Petry Dvořákové! První je sice poezie, druhé próza, navíc je od sebe dělí 175...

RECENZE: Dobrá práce! Antarktida baví, učí, zkouší, provokuje i probouzí

David Böhm a Jiří Franta, známá umělecká dvojka. Realizují se v živelné kresbě i zábavně podaném konceptuálním umění,...

Najdete na iDNES.cz