„Myslím, že publikace, která ovlivnila vznik dodnes populárních postav, jakými je vynálezce Frankenstein anebo salonní upír, takový ten s bledou tváří a ve společenském obleku, by u nás neměla chybět,“ míní autor konceptu knihy a znalec hororu Martin Jiroušek.
Důvod, proč vychází Fantasmagoriana až nyní, je podle něj prostý: porevoluční překladová literatura se v oblasti hororu zhlédla spíše v pozdější anglosaské tradici.
Přitom na některé anglické autory počátku devatenáctého století měla Fantasmagoriana výrazný vliv. Zmínit můžeme setkání Lorda Byrona, Mary Shelleyové, Percyho Bysshe Shelleyho a doktora Polidoriho na břehu Ženevského jezera, kde si společně knihu (její francouzský překlad z němčiny) četli.
„Fantasmagoriana odstartovala divoké fantazie a podnítila sázku, kdo napíše obdobný nebo třeba lepší hrůzostrašný příběh. Vyzývateli byli špičkoví literáti své doby, divocí a nespoutaní romantici. Zavřeli se do své jeskyně fantazií a spřádali zábavné, ale i poučné historky. Výsledky jsou velmi dobře známy, třeba právě román Frankenstein nebo Polidoriho Upír, bez toho se neobejde žádná učebnice literatury,“ uvádí Jiroušek.
Z přeložených příběhů by hororový nadšenec vyzdvihl Čarostřelce, který původně nevyšel ani ve francouzštině. Odehrává se částečně na Šumavě a ovlivnil vznik slavné Weberovy opery. „Zpracovává ukázkové vyvolávaní duchů, tak jak se s ním můžeme setkat například v současné kinematografii. Tady je to ale ještě zajímavější, protože obsahuje řadu groteskních prvků. Staří mistři totiž dobře věděli, že co je hrůzné, může být zároveň i směšné a naopak,“ vysvětluje.
V březnu čeká knihu představení v pražském Goethe Institutu v rámci literárních čtvrtků.
