Je to tedy svého druhu aktualita včetně jazyka a stylu. Rudiš, posazený do hovorového jazyka a často používající fonetických přepisů německých a anglických výrazů, je pocitově "in". (Avšak při dnešním překotném vývoji všeho včetně generačních výměn budou některé partie Nebe pod Berlínem za nějaké dvě tři desetiletí antikvárně zaprášené.)
Nebe pod Berlínem se rychle čte, je to svižná věc, "jízda". Valí se v poměrně úsečných větách, a je to tak správně, v duchu věci, neboť kapela U-Bahn, v níž na kytaru hraje vypravěč, autobiografický třicátník z Prahy Petr Bém, se snaží o rázný, nakopávající punk rock. Nadto postavy, mezi nimiž se Bém v Berlíně pohybuje, jsou vesměs zajíkavé, jejich řeč je přerývaná, narušovaná vnitřními nejistotami či úzkostmi, nejsou to žádní rétoři či přírodní "úkazové" na způsob Hrabalova Pepina, byť jisté hrabalovské inspirace si u Rudiše těžko nevšimnout. Sociální underground je zase sladěn s ústředním motivem prózy: s berlínským U-Bahnem, metrem.
Petr Bém, mladý pražský učitel žijící v proletářském Žižkově, do Berlína utíká před svým povoláním i před soukromými problémy. Odmítá vzít na vědomí zaplétání se do běžných struktur, které s sebou nese věk. V Berlíně Petr, stipendista EU (tato struktura mu zřejmě nevadí!), ihned vpluje do okruhů lidí, již jsou věčnými studenty, stále začínají znovu, anebo naopak mají "hotovo" - už především vzpomínají na časy NDR a Západního Berlína. Takový pohyb v kruhu je patrný i ve vedení příběhu, který je v podstatě titěrný: Petr začne chodit s dívkou Katrin a absolvují spolu mejdany, jízdy městem, vysedávání po hospodách a kavárnách. Vedou se řeči, vrší se historky, vzpomínky, nálady. "Děje se toho tolik, že se neděje nic," konstatuje vypravěč pozorující klokot velkoměsta; vystihuje tím však i jeden důležitý rys této knihy. Vztah Petra s Karin asi skončí, neboť v závěru prózy mu oznamuje, že obdržela stipendium na Island...
| BERLÍN A JEHO ŽÍLY. " Když TO prý začali v srpnu jedenašedesátého stavět - zeď Günter pojmenovává vždycky jako TO, nikdy ne jako zeď -, tak když TO začali stavět, hned přestřihli linky úbánu a esbánu, protože to jsou městský žíly. Günter vzpomíná, jak na nástupištích rozestavěli kulometčíky, vytrhali koleje, zazdili vchody a začali míchat beton... Dvě západní linky úbánu a jedna esbánu podřezávaly ulice, které se ocitly na východě, a každý den a každou noc vlaky vyťukávaly do stěn tunelů podzemní dunivé blues, které nahoře každý mohl slyšet, ale nemohl se podívat, kdo že to hraje," píše Jaroslav Rudiš v Nebi nad Berlínem. V dobovém popisku ke snímku z října 1961 stojí: "Jak tráví svůj den odpočinku pracující demokratického Berlína. Je-li hezky, hrnou se od ranních hodin stovky lidí z podzemní dráhy na okraji Berlína a rozejdou se do širokého okolí, aby zde strávily zasloužený odpočinek." |
Na konci knihy je připojen Apendix - slovníkový průvodce některými berlínskými reáliemi, které román zmiňuje. Tam se dočteme, že první vlaky tamějšího metra vyjely v roce 1902. Nebe pod Berlínem je tak kromě jiného i originálním příspěvkem k stému výročí U-Bahnu. Z doprovodných materiálů oné publikace však nesmíme opomenout především černobílé ilustrace Juraje Horvátha. Nevím, zda technicky vznikly počítačovou úpravou snímků, prostě vyhlížejí tak. Jisté však je, že výtečně evokují estetiku města a neuchopitelně se chvějí mezi dokumentaristickou věrností fotografie a abstrakcí malby.
|
JAROSLAV RUDIŠ |
| Grafická úprava a ilustrace Juraj Horváth. Redakce textu Zdenko Pavelka, k vydání připravil Joachim Dvořák. Labyrint, Praha 2002, 144 stran, náklad neuveden, cena uvedena na obálce takto: Preis im Euroland: 9 euro. V Česku se prodává za 189 korun. |
