Osobitý tvůrce, jako je režisér a scenárista David Lynch, by si nějakou definitivní biografii zasloužil. Objemná, více než šestisetstránková bichle Místo snění je bohužel něčím jiným – oslavným velebením jeho neomylného génia.
Novinářka Kristine McKennová za přispění samotného režiséra a s výpověďmi herců i dalších spolupracovníků odvedla velký kus práce, přesto je výsledek poměrně rozpačitý. Lynchovské fanatiky kniha nepochybně uspokojí, od prvních stránek se noříme do světa tvůrce, který si jako hlavní téma zvolil rozkrývání zla pod zářivě uhlazenou slupkou. Ponor do spodních pater duše, o kterých se nehovoří.
Obrazově vytříbené studie rozkladu osobnosti. Navzdory lidem hlásajícím, že „Lynch je shitař, který neví, co točí“, jak se na tiskové konferenci k novinářské projekci filmu Rok ďábla nechal slyšet Petr Zelenka, si při četbě Místa snění uvědomíte, jak to ve skutečnosti je.
V Lynchově hlavě jde o precizně promyšlené, dokonalé filmy. Na plátno se ale v několika případech dostala jen torza, pokusy, ne zcela souznící s tím, co si jejich tvůrce vysnil, než se pustil do natáčení.
Kniha ale žádné pochybení z režisérovy strany nepřipouští. Refrénem mnoha řádků a kapitol je ujištění, že David Lynch je geniální, úžasný, citlivý a jemný člověk, při práci s herci empatický a celkově okouzlující. Pochyby se nepřipouštějí, dialog s problematickými aspekty jeho díla se nevede.
Zprvu jde o poměrně strhující čtení, zakopáváme o letmo poházené rekvizity, které později v Lynchově díle dostanou svou roli, sledujeme vzestup (Mazací hlava, Sloní muž), pád (Duna) a vzkříšení (Modrý samet) osobitého tvůrce, ale jak stránky přibývají, začíná být neměnný vypravěčský mustr knihy poněkud úmorný.
Nejdříve se slova chopí McKennová, pak se ho ujme Lynch a oba dva vlastně popisují tytéž události a okolnosti toho kterého filmu či seriálu. Jde se do nejmenších detailů, není opomenuto ani to, co při tom kterém natáčení režisér svačil, obědval a kolik cukrů si dal do kávy.
Místo sněníDavid Lynch, Kristine McKennová překlad: Lucie Kořínková, Michal Prokop Paseka, 2020, 608 stran Hodnocení: 60 % |
A samozřejmě se neustále zdůrazňuje, jak výjimečná událost se mu pod rukama rodila. Pokud si kritika nebo veřejnost myslely něco jiného, jejich chyba, čas dal za pravdu, dílo dozrálo a tak podobně. Ne vše, čeho se David Lynch dotkl, se proměnilo v ryzí zlato, ale zde se zlehka polemizuje snad jen s Dunou a několika epizodami Městečka Twin Peaks.
Zhuštěnější a s potřebným odstupem napsaná kniha Roberta Fischera Lynch: Temné stránky duše tak zůstává nepřekonaná. Toto je spíše hezký artefakt než potřebný kritický rozbor Lynchova díla.
