S m u t n ý h u m o r s D i k o b r a z e m
Slovníková hesla obsahují vedle titulu a let, kdy časopis vycházel, jména šéfredaktora a redaktorů, eventuálně členů redakční rady, dále zevrubné formální náležitosti (například rozměry časopisu a počet stran), seznam ilustrátorů a na závěr výběrové ohlasy v tisku.
Vedle běžných chybiček (surrealistický básník Mizera tu figuruje coby Otta i Ota, podobně Hannah Arendtová i jako Hanah) tu je jeden velký háček: ne zcela jasné koncepční vymezení slovníku. V Dokoupilově úvodním slově se sice dočteme, které časopisy jsou do slovníku zařazeny a které ne, případně i proč, nicméně následujících tři sta stránek mnohdy svědčí o něčem jiném.
Tak předně: co dělají mezi literárními časopisy samizdatové Lidové noviny anebo Peroutkův "nezávislý týdeník" Dnešek, v němž - jak uznává i sám autor hesla - se příspěvky s literární tématikou objevovaly sporadicky, a když, tak „byly vždy zaměřeny k problémům, které přesahovaly do sféry politického života“?
Jakou souvislost mají s literárním děním už podle titulů vyhraněné časopisy jako Otázky divadla a filmu, Svět a divadlo, Divadelní revue, Divadlo anebo Scéna? Proč jsou celé tři slovníkové strany věnované humoristickému Dikobrazu? Vždyť Dokoupil píše, že v publikaci není místo pro časopisy, "v jejichž obsahu nepřevládají příspěvky o literatuře"!
A propos: Dikobraz má podle Dokoupila reprezentovat "humoristické, satirické a patafyzické časopisy", které u nás vycházely či stále vycházejí. Fakt, že zrovna tvrdě komunistický škvár vytlačil tak pozoruhodná periodika, jakými byly kupříkladu patafyzické Pako anebo Clinamen, na jejichž stránkách se představili prozaici a básníci Svatava Antošová, Eduard Vacek či Miroslav Wanek, slovníku body zrovna nepřidává.
N u t n o s t r e v i z e
A dál: ze slovníku jsou rovněž vyloučeny časopisy, které „svým významem nepřekročily hranice výchozího regionu nebo uzavřeného přispěvatelského okruhu“. Proto se nedostalo třeba na heslo časopisu Mašurkovské podzemné - jakéhosi „moravského Vokna“, které je běžně k dostání v Praze a ve všech větších městech a jež nějakým lokálním patriotismem netrpí.
Proto není zmíněna série jedinečných Branických almanachů, na jejichž stránkách debutovali v druhé polovině 80. let spisovatelé Václav Kahuda, Skiol Podraga anebo Oscar Ryba. Tematicky a autorsky příbuzná tři čísla revue Moderní analfabet, která vyšla jen o pár roků později, ovšem ve slovníku zmíněna jsou.
|
Slovník českých literárních časopisů, periodických literárních sborníků a almanachů |
|
Redigoval Blahoslav Dokoupil. |
|
Vydal Host ve spolupráci s nakladatelstvím Votobia, Brno a Olomouc 2002, 336 stran, náklad a cena neuvedeny. |
Konečně: je publikaci na škodu, že rezignuje na zevrubnější práci s podzemními časopisy a sborníky, které vycházely v 70. a 80. letech.
Dokoupil argumentuje tím, že mnohdy „vydavatelé nejsou známi“ či se s nimi „autorům nepodařilo navázat kontakt“ a upouští tak kupříkladu od hesla pozoruhodného literárně-výtvarného sborníku Desítka, v němž prvně publikoval básník Vít Kremlička.
Přes všechny výtky považujme Slovník českých literárních časopisů, periodických sborníků a almanachů 1945-2000 za nezbytnou a užitečnou publikaci. Ale rovněž za publikaci, jejíž případná další vydání bude třeba revidovat.
