V oceňované, zfilmované knížce pro děti z roku 1988, která vychází v češtině poprvé, negativně smýšlejí skoro všichni – ale s rozdílnými výsledky.
Slabší povahy možná rozladí neúcta k autoritám, dětem však smysl pro ironii zjevně nevadí: roku 1999 Matyldu ve Světovém dni knihy vyzdvihly jako svou nejoblíbenější.
Dahlova hrdinka ostatně na jednom místě tvrdí, že všechny dětské knížky by měly obsahovat legrační pasáže: "Děti nejsou tak vážné jako dospělí a rády se smějí." Zřejmě se smějí i tomu, nad čím zatrne dospělým.
Dahl ve svých knížkách často podvrací rodinné a výchovné postuláty, libuje si v absurditě a paradoxu. Ideál manželské lásky a porozumění se v Prevítech mění v sérii nejškodolibějších naschválů a v Jirkově zázračné medicíně namísto laskavé babičky vládne nerudná babizna, k jejímuž zneškodnění se šikanovaný vnuk upne.
Matylda v boji s Kruťákovou
Výjimkou není ani Matylda – jen bláhoví mohou přepokládat, že rodiče jaksi z podstaty milují své děti a pedagogům záleží na jejich svěřencích. Vystupuje tam dost odpudivých postav, u kterých autor prodlévá s neskrývanou radostí.
Charaktery vystihují už jména. Tak třeba pan a paní Kazisvětovi, Matyldini rodiče. Otec rejžuje na prodeji ojetých rachotin, kterým vrtačkou přetáčí tachometr a do nafty přisypává piliny, matka ve volném čase propadla bingu.
Vlastně si v tom samolibě omezeném rytmu ani nevšimnou, že mají dceru – navíc sečtělou, nadanou, až geniální. Jediným polem, kde Matylda může rozvinout své schopnosti, je škola – ale i tam se brzy zjeví nepřítel, strašlivá ředitelka Kruťáková.
Jenže Dahlovi malí hrdinové nejsou bezmocní uplakánci ani úzkostní strašpytlové. Matylda oslavuje snění a sílu literatury, která na chvíli utěší v neútěšné přítomnosti, ale především vůli tu přítomnost změnit.
Dětská podnikavost a odvaha bojuje s konvencemi, nespravedlností a nedůvěrou dospělých, zdravá troufalost oplácí ústrky stejnou mincí. Proč by se měly trestat jen děti, když si to neméně zaslouží dospělí?
Atmosféra domácí fronty přitom patří k Dahlovým nejsilnějším stránkám. Scénu za scénou vrší jazykově a obsahově vynalézavé pomsty a neméně děsivé odvety, od klobouku namazaného superlepidlem až po vlasové tonikum smíchané s extra silným odbarvovačem.
Ano, všechno to tak nějak známe z předchozích Dahlových knih, ale i tentokrát okouzluje cynickými nápady. Třeba když nechá ředitelku Kruťákovou, někdejší olympijskou reprezentantku v hodu kladivem, roztáčet nad hlavou nebohé copaté dítko, které nabírá rychlost a následně vyplachtí přes drátěný plot hřiště. Stěžujícím si dětem tuhle historku rodiče samozřejmě neuvěří – natolik je absurdní.
"Když chceš, aby ti něco prošlo, nikdy to nedělej napůl. Buď krutá, jdi do toho na doraz," radí tedy Matylda spolužačce a historie jí dává za pravdu. Možná i proto Dahlovi ta smělá drzost u čtenářů dodnes prochází.
Roald Dahl: Matylda
Přeložila Jitka Herynková. Knižní klub, 248 stran, doporučená cena 219 korun.
Hodnocení: 80 %
