Lumír Čivrný se narodil 3. srpna 1915 v Červeném Kostelci, v rodině barvířského dělníka. Roku 1934 maturoval na gymnáziu v Trutnově a poté odešel studovat do Prahy - nejprve práva, od roku 1936 navštěvoval francouzštinu, němčinu a srovnávací literaturu na pražské filozofické fakultě, již však mohl absolvovat až roku 1946. Na počátku války jej potkalo štěstí v neštěstí: byl svědkem zatčení novinářky a své přítelkyně Mileny Jesenské, jejíž dceru Janu doučoval. Sám se rovněž dostal do rukou gestapa, které jej ovšem v lednu 1940 propustilo, kdežto Jesenská byla deportována do koncentráku Ravensbrück, kde v květnu 1944 skonala. Čivrný byl za války zaměstnán nejprve jako redaktor, pak jako tajemník Svazu českých knihkupců a nakladatelů. Již ve 30. letech vstoupil do KSČ a účastnil se protinacistického odboje - dokonce se stal členem posledního ilegálního ústředního výboru strany.
Po květnu 1945 nastoupil třicetiletý Lumír Čivrný poměrně hvězdnou politickou a funkcionářskou kariéru: pracoval v aparátu ÚV KSČ, byl poslancem Prozatímního národního shromáždění, náměstkem ministra informací a osvěty (1949-1952) i ministra kultury (1953-1954). Literární historik Václav Černý později ve svých Pamětech Čivrnému za jeho budovatelské aktivity těžce vyčinil a dotyčný to obdobně těžce a úkorně nesl.
Ve čtyřiapadesátém roce politická dráha Lumíra Čivrného náhle skončila odchodem na volnou spisovatelskou nohu. Hlavní náplní se mu stala tvorba textů pro děti, a zejména překladatelská činnost. Nicméně ještě jeden vzestup na kariérním žebříčku Čivrný zaznamenal: v čase pražského jara se stal poslancem České národní rady a šéfoval časopisu Universum. Pak se opět - a to již napořád - stáhl do soukromí a pracoval literárně, byť oficiálně publikovat nesměl. Své překlady buď podepisoval pseudonymy, nebo byl někým z přátel, kteří se neocitli na indexu, takzvaně přikryt (Vladimírem Mikešem či Eduardem Hodouškem). Ostatně s touto praxí měl Čivrný dávnou zkušenost - v roce 1941 to byl právě on, kdo svým jménem přikryl publikaci marxistického literárního teoretika a historika Bedřicha Václavka Historie utěšené a kratochvilné.
Čivrný samostatně knižně debutoval v roce 1938 sbírkou básní Hlavice sloupů. Od 60. let psal i prózu - k tisku připravený román o židovském lékaři během nacistické okupace byl v roce 1970 rozmetán a knižní podoby se dočkal až o jedenadvacet let později. Svazek povídek Jít jen tak a kniha poezie Na dech vyšly v 80. letech v exilových nakladatelstvích. Vloni nakladatelství Hynek přineslo autorovy memoáry Co se vejde do života, v nichž se vyznal ze své trvalé inklinace k socialistickým myšlenkám, z osamělosti, již zažíval po listopadu 1989, kdy se pro něho již neúnosně zrychlil čas a rozpadlo se opoziční společenství, jehož byl součástí. A samozřejmě se v pamětech vypsal ze své lásky k literatuře, v prvé řadě k poezii španělského jazyka; ostatně byl to hlavně on, kdo do češtiny převedl kupříkladu dílo F. Garcíi Lorky. Své převody Čivrný často doprovázel zasvěcujícími eseji; naposledy se tak stalo ve výboru jednoho sta franc ouzských sonetů Milosti milostí (Host, Brno 1997).
Jazykově vybavený tvůrce překládal též z němčiny, a když předloni obdržel Státní cenu za překladatelské dílo, bylo to chápáno jako spravedlivé i vlastně dodatečné ocenění těchto jeho zásluh.
 1999: Pavel Tigrid gratuluje Lumíru Čivrnému ke Státní cené za překlad. |
