Jedna věc je zcela mimo diskusi – Ladislav Poeta Zeman odvedl na knize Českej rap obdivuhodný kus práce. Jeho snaha knižně zmapovat a rozkrýt to nejdůležitější, co se na tuzemské rapové a hiphopové scéně událo, je hnaná upřímným fanouškovským nadšením a zanícením. Což je na jedné straně dobře, na straně druhé je v tom ohromný kámen úrazu.
Jde totiž o tak insiderskou záležitost, že člověk nezasvěcený prakticky nemá šanci se zorientovat. Autor ho zasype takovým množstvím jmen, pojmů, výrazů a událostí zásadních pro scénu, že pokud v žánru není jako doma, bude jen lapat po dechu.
Ladislav Zeman ještě před vydáním prohlásil, že Českej rap nebude jen kniha pro znalce a že by mohla leccos užitečného přinést i laikovi, nicméně její charakteristika do značné míry tkví v následujícím postřehu, který ze Zemanových úst zazněl v rozhovoru s Yzomandiem: „K rapu vždycky patřila určitá neproniknutelnost. Že buď to posloucháš, zajímáš se a pak tomu rozumíš, a nebo jsi prostě mimo.“
Kniha stojí především na rozhovorech, občas proložených profily. Velmi obsáhlých rozhovorech, je třeba podotknout. Mnohdy na hranici učtení, častěji už za ní. Zeman jako správný nadšenec rozebírá s objekty svého zájmu naprosto všechno, zmiňuje kdejakou maličkost a navíc odpovědi nechal v syrové, hovorové formě.
Je jasné, že přílišná učesanost se k rapu moc nehodí a všechny ty fellas, bitches, flows, riddims a další k žánru patří, nicméně za oči to po chvíli tahá až nesnesitelně. Nemluvě o nadužívaném „kámo“ nebo vulgarismech. Je to součást hry, kterou rapeři hrají s publikem i mezi sebou, nicméně i díky tomu je kniha prakticky k neučtení. Tedy pro toho, kdo je mimo.
Autorovi měl možná být někdo k ruce, kdo by jeho svaté nadšení alespoň částečně krotil a usměrnil. A kdo by se na celou tuhle scénu dokázal podívat trochu s nadhledem. Ladislav Zeman totiž nedokázal knize vtisknout určitou nadstavbu, nesnažil se uvést, čím je ten který objekt jeho zájmu zásadní.
Českej rapLadislav Poeta Zeman Mej Dej Praha, 2022, 512 stran |
Nepřiblížil jeho tvorbu tak, aby si ji měl chuť poslechnout i člověk, který s ní dosud neměl co do činění. Neoddělil také zrno od plev, z knihy člověk získá dojem, že vše, co se na české rapové scéně událo, rovná se málem historickému milníku.
Je to kniha upovídaná a paradoxně ve výsledku nicneříkající. Místo snahy o kritický odstup se v perexu rozhovoru s raperem Orionem dočteme autorovo přiznání, že Oriona poslouchá nejdéle ze všech a že tenhle odstavec píše už poněkolikáté.
Na to, že měl být Českej rap vyčerpávající knihou o historii, současnosti a snad i budoucnosti žánru, nad ní zkrátka poletuje až příliš masařek. Nemluvě o hrubkách typu „postavy se sešli“ a minelách v podobě nefunkčních QR kódů s hudebními ukázkami.
