RECENZE: Memoáry Bruce Dickinsona mají šmrnc a montypythonský humor

Na koncertech Iron Maiden z něj nespustíte oči. Je to tahoun, zdroj nevyčerpatelné energie. A takový je i na stránkách knižní autobiografie. Zábavný, občas trochu upovídaný, ale strhující. Tu knížku slupnete jedním dechem.

Autobiografie slavných muzikantů či zpěváků si bývají podobné jako vejce vejci – dětství, dospívání, první kontakt s muzikou, zatím jen pasivně, coby posluchač. Následují nesmělé pokusy o zpěv či hraní, první kapely, zkušebna, hraní po hospodách pro pár nadšenců a posléze vstup do první ligy.

Kniha Co dělá tenhle knoflík? od frontmana kapely Iron Maiden je formálně vystavěná podobně, ovšem Bruce Dicksinson je Brit a nadto velmi dobrý psavec. Čili mu se sepisováním memoárů nemusel pomáhat nějaký stínový autor, to zaprvé. Zadruhé – díky ostrovnímu smyslu pro suchý a sebeironický humor jde o velmi vtipnou a zábavnou četbu beze stopy jakékoli metalové zaťatosti a urputnosti.

Dickinson nikdy nebyl prototypem superhvězdy s hlavou v oblacích, působil spíš vždy jako kámoš odvedle, který shodou okolností zpívá v jedné z největších heavy metalových skupin všech dob. 

Tak se prezentuje i na stránkách svého životopisu, sází jednu zábavnou historku za druhou – ta s „vylepšenými“ fazolemi, která měla za následek vyloučení ze školy, opravdu stojí za to, hraje si se slůvky a nešetří vtipnými přirovnáními. Čteme-li jeho postřehy z fungování britského internátního školství, vzpomeneme si na Harryho Pottera zkombinovaného se Smyslem života od Monty Python. 

Britský humoristický národní poklad je ostatně zmiňován na několika místech – když Dickinson dělal jeden z prvních konkurzů na zpěváka, na jednu stranu kazety nahrál ukázky svého zpěvu, na druhou vybrané skeče Monty Python. Prý pro zasmání, kdyby kapelu jeho zpívání nezaujalo. A když o několik let, strhujících koncertů a klasických alb později točili Iron Maiden klip ke skladbě Can I Play With Madness, přizvali si do hlavní role Grahama Champana.

Nadsázky a sarkasmu se zpěvák nezříká ani při popisu svého boje s rakovinou. Zvážní pouze ve chvílích, kdy se vydává z pocitů z návštěvy Osvětimi nebo z koncertu ve válečném Sarajevu v roce 1994.

Co dělá tenhle knoflík?

75 %

Bruce Dickinson

překlad: Martin Vondrášek

Cosmopolis, 2021, 336 stran

Jak věrní fandové Iron Maiden vědí, Dickinson je také autorem humoristických románů o lordu Iffym Boatraceovi, nadšeným šermířem a pilotem.

O všem píše se stejnou vášní jako o muzice. Čemu se vyhýbá, je soukromí. V doslovu přiznává, že se cíleně rozhodl nepsat o vztazích, dětech, rozvodech; některé místnosti zkrátka nechává zavřené. 

Není to a ani neměla být komplexní zpěvákova autobiografie. Spíše máme co do činění se čtivým průletem dosavadní dráhou výrazné osobnosti s mnoha zájmy i talenty.

A mimochodem, vzkaz pro překladatele či redakci: zakladatel Deep Purple se jmenuje Ritchie Blackmore. Druhé „o“ v příjmení tam opravdu nemá co dělat.