knihy - literatura (ilustrační foto) | foto: Corbis, Profimedia.cz

Bizarní postavy z hradu Gormenghast čtenáře potěší

Zatímco britští zakladatelé žánru fantasy C. S. Lewis a J. R. R. Tolkien jsou u nás dobře známi, dílo Mervyna Peaka si může český čtenář vychutnat teprve od roku 2004, kdy nakladatelství Argo vydalo první díl jeho slavné trilogie Gormenghast.

Pokud však po knize sáhne příznivec Tolkiena, bude nejspíš zklamán. Stěží si lze představit, že by podle Peakova románu vznikla filmová adaptace podobná trilogii Pán prstenů s podobnými tržbami. Gormenghast by mohl spíše nadchnout filmaře montypythonovského ražení.

Na rozdíl od linie fantasy inspirované hrdinskými ságami nabízí totiž Gormenghast příběh, jehož půvab není založen na ději a mužných činech, ale spíše na radosti z vyprávění drobných příhod obyvatel jednoho svérázného šlechtického sídla, jež je samo o sobě světem.

Čtenář prahnoucí po rychlé akci se jí v prvním dílu, nazvaném Titus Žal, téměř nedočká. Vždyť titulní hrdina se teprve narodil, a tak sledujeme dění na hradě.

Podrobně se seznamujeme s groteskními postavami – vrzajícím dlouhánem Křístem, tyranským kuchařem Bachořem či švitořivým doktorem Šmidrkalem a se členy vládnoucí rodiny – melancholickým hrabětem Žalem, mohutnou hraběnkou Gertrudou, s jejich divokou, nešťastnou dcerou Fuchsií a omezenými tetičkami Corou a Claricí.

I v druhém dílu, nesoucím název Gormenghast, se zpočátku věnuje prostor spíše směšným, živě napsaným, leč podružným postavám Titových učitelů, kteří do hradu vnášejí duch anglické internátní školy.

Jako z románů Evelyna Waugha, parodujících anglickou lepší společnost, působí scény toporného namlouvání "starého lva" ředitele Zvonibora a Irmy Šmidrkalové. Přestože je tento part zábavný, retarduje děj a působí nadbytečně.

Taková je však podstata Peakova vypravěčství soustředěného na hrdiny pitoreskního světa, ovládaného pradávnými pravidly a rituály. I když prý inspiraci našel Mervyn Peake vČíně, kde strávil dětství vsousedství císařského paláce, svět závazných tradic připomíná spíše konzervativní Anglii první poloviny 20. století.

Autor s groteskní nadsázkou navazuje na tradici britského společenského románu reprezentovaného Ch. Dickensem, W. M. Thackerym či A. Trollopem, jeho duch ovšem přenáší do světa fantastiky. Není divu, že ve Spojeném království je Peake, mimochodem ve své době též úspěšný výtvarník, živým klasikem.

Ústřední příběh dědice rodu Tita je vyprávěním o vzpouře proti neměnnému řádu a dychtění po volnosti, vtělené do postavy bezejmenné dívky žijící jako divoké zvířátko vlese.

O zrušení stávajícího pořádku, ovšem nikoli z touhy po svobodě, nýbrž z hladu po moci, se pokusí také dobrodruh Končíř. Ten po vzoru amorálních, ambiciózních hrdinů šplhá po společenském žebříčku, i po střechách hradu, odkud pozoruje jeho obyvatele. A v tichosti skryt za pokryteckou maskou spřádá intriky.

Ostatně řád porušuje i sám autor. Gormenghast je román, který se vymyká žánrům. Bez zjevného plánu si od každého vezme, co zrovna potřebuje.

Podle charakteru postavy neváhá Peake vložit dlouhou pasáž, jež laděním neodpovídá zbytku knihy (například lehce mýtický příběh Titovy kojné Kedy), aniž by se k němu později vrátil.

Přesto dílo nepůsobí zmateně, spíš dráždivě a neuchopitelně. Čtenář získává pocit, že autor s ním mírně žertuje. Zábavy si při tom užijí oba dost.