Paul Auster

Paul Auster | foto: archiv

Austerovo panoptikum je překvapivě smířlivé

Koho z příznivců Paula Austera (1947) by napadlo, že tento kultovní americký prozaik, jenž bude jedním z nejvýraznějších hostů červnového Festivalu spisovatelů Praha, dokáže po dvacetileté kariéře ještě překvapit?

Ne že by Austerovy detektivní romány ve stylu "drsné americké školy" časem pozbyly na čtivosti či neměly napínavou zápletku. Mohou však lehce vyvolat dojem, že se jejich autor pohybuje od svého prvního literárního úspěchu v roce 1987 v kruhu stále stejného a mezitím i čtenářsky osvědčeného modelu.

Totiž fiktivní biografie, která vyvolává iluzi dokumentární autenticity. Spisovatel v ní pokaždé uplatňuje řadu literárních postupů, jakými jsou zrcadlení, zdvojení či příběhy v příbězích.

A stejně zachází i s hrdinou, kterým bývá osamělý intelektuál v krizi, jakési autorovo alter ego, nebo dokonce sám Auster.

Tento (anti)hrdina postupně (re)konstruuje biografii jiné postavy, přičemž nejde ani zdaleka o ni samu, ale spíše o hledání hrdinovy identity. Příběh se vždy odehrává v autorově dlouholetém působišti v New Yorku a bývá pravidelně uvozen smrtí.

V čem se tedy zatím poslední česky vydaný titul Paula Austera Brooklynské panoptikum vlastně odlišuje? I zde se sice opětovně setkáváme s austerovským ztroskotancem, celkové vyznění tohoto románu však působí ve srovnání se spisovatelovou dosavadní tvorbou mnohem smířlivěji, ba dokonce až optimisticky.

Inspirace v telenovelách?
O Brooklynském panoptiku je jako překvapivě konvenční dílo. Auster v něm opouští mnoho dosavadních postupů. Při vyprávění navíc postupuje chronologicky.

Hlavním hrdinou je bývalý pojišťovací agent, šedesátník Nathan Glass. Ten se po rozpadu třicetiletého manželství kvůli bezútěšným vztahům s bývalou ženou a dcerou i léčené rakovině plic stěhuje do "klidného místa na umření" v brooklynské čtvrti Park Slope.

Čekání na smrt si zkracuje po svém: sepisuje vlastní trapasy. "Veledílo" nazvané Zápisky o lidském panoptiku postupně rozšiřuje o příběhy svých brooklynských sousedů a nových přátel.

K nim patří zejména svérázný antikvář s temnou minulostí Harry Brightman a "čistě náhodně" také hrdinův synovec Tom Wood, jenž se vzdal kariéry diplomovaného anglisty, aby pracoval jako taxikář a posléze jako Brightmanův asistent.

Toto trio ukázkových knihomolských outsiderů tvoří výchozí konstelaci, na niž Auster postupně vrší osudy dalších nezřídkakdy bizarních postav. Často se ani nelze ubránit pocitu, že autor se při jejich zrodu zhlédl v nekonečných telenovelách. Postupně nám předkládá spletité či zapeklité rodinné vztahy.

Kromě obtloustlého staromládence Toma do děje vstoupí i Nathanova desetiletá praneteř Lucy, která se zjeví před jeho dveřmi a v jejím zarytém mlčení se skrývá tajemství o její rodině i o ní samé.

Lucy je dcerou dalšího Austerova přízraku, Tomovy zbloudilé sestry Aurory, která se po pochybné kariéře v pornobranži vrhne do náruče fanatického přívržence sekty, aby se z ní nakonec s Nathanovou pomocí vymanila.

Jak však z tohoto rodinného chaosu vypluje autor? Nechá jednoho ze svých protagonistů zemřít a pro desítku zbylých zúčastněných přichystá poněkud ukvapený, a navíc událostmi řádně nabitý happy end.

Všichni jsou najednou až neausterovsky šťastní a nad Brooklynem zavládne konečně klid a pohoda. Nakrátko i v mysli Nathana Glasse, který po noci strávené na jipce spěchá s novou chutí do života ranním Manhattanem.

V hlavě se mu pod přílivem endorfinů honí plán, jak by si psaním životopisů obyčejných zesnulých mohl vydělávat na živobytí. "Ale zatím je pořád ještě osm hodin, a jak tam kráčím ulicí pod tou zářivě modrou oblohou, jsem šťastný, přátelé moji, šťastný jako ještě nikdo přede mnou." Nutno dodat, že je 11. září 2001.

Paul Auster: Brooklynské panoptikum
Prostor, přeložila Barbora Punge Puchalská, 252 stran, doporučená cena: 295 korun.
Hodnocení MF DNES: 60 %