Janáček si za svou hudební kariéru vydobyl mezinárodní uznání. Jeho skladby, které komponoval i přes dlouhodobé zdravotní potíže až do smrti, hráli interpreti ve Švédsku, Norsku a ve Spojených státech.
Skladatel vyrostl v Praze a už v osmnácti letech se uvedl jako nadějný varhanní sólista. Vystudoval varhanní hru u profesora B. A. Wiedermana. Po absolutoriu v roce 1942 nastoupil do dirigentského oddělení pražské konzervatoře, které navštěvoval do zavření školy okupanty v roce 1944.
Politický azyl ve Švédsku Janáček získal už v roce 1948. Tehdy tam byl na koncertním turné a o emigraci rozhodl poválečný komunistický puč v Československu, se kterým nesouhlasil.
Nejdříve tu působil v různých městech jako kostelní varhaník, ale netrvalo dlouho a Janáček se ve Skandinávii prosadil jako interpret. Koncertoval nejen v severských zemích - jeho umění obdivovali v celé západní Evropě i v zámoří.
S komponováním začal až v emigraci. Soustředil se hlavně na duchovní skladby pro sólové varhany, ostatní skladby mají povinně zastoupený varhanní part. Ve svých skladbách se výrazně inspiroval protestantským chorálem.
Bedřich Janáček byl rytířem řádu svatého Lazara, dvojnásobným laureátem Kulturní ceny města Lundu a také nositelem švédského královského vyznamenání Litteris et Artibus.
