Joe Cocker je už více než čtyřicet let jednou ze zásadních postav hudebního průmyslu. Vydal více než dvacet alb, jež prodal v milionech kusů, obdržel ceny Grammy, Zlatý glóbus i Oscar a dokonce se stal nositelem Řádu britského impéria. Jeho nadcházející album Hard Knocks je první, které vydává u společnosti Columbia pod křídly Sony Music.
"Myslím, že mnohem víc času než na školách jsem strávil na ulici," říká tento šestašedesátiletý Brit. "Pro fanoušky, kteří jsou dost staří na to, aby si mě pamatovali už z těchto dávných dob, nebude problém název mého nového alba pochopit."
Z názvu (v překladu Rány osudu) se sice může zdát, že album bude plné drsných témat a nálad, Cockerovi fanoušci, kteří museli na nové skladby čekat více než tři roky, se prý přesto nemusejí obávat, že by se jeho hudba ubírala do příliš ponurých končin. Album by mělo dokonce znít ve srovnání s předešlými alby mnohem popověji.
Nejsem jako Green Day
Deset nových skladeb na nahrál Joe Cocker pod producentským vedením Matta Serletika. Je to jejich první spolupráce. Tento Kaliforňan na sebe poprvé upozornil, když v polovině devadesátých let spolupracoval s alternativní rockovou kapelou Collective Soul. Později Serletic produkoval desky hudebníkům a kapelám jako Matchbox Twenty, Rob Thomas, Blessid Union Of Souls a Carlos Santana.
"Když jsem se seznámil s Mattem, už jsem za sebou měl setkání se spoustou producentů," říká Cocker. "Jen tak jsme si povídali v jeho studiu. Zmínil jsem se, že bych chtěl natočit moderní desku, ale ne zas moc moderní. Je mi jasné, že musím obstát v konkurenci pětadvacetiletých dětí, ale že zároveň nejsem a nemůžu být jako Green Day a jim podobní. Z Matta jsem získal dojem, že společně bychom mohli udělat něco trochu jiného."
"Nevím, kam tohle album žánrově zařadit, jestli je ´poprockové´? Je o dost popovější než věci, které jsem v poslední době dělal, takže jsem z toho měl někdy obavy. Matt měl na starosti všechny ty elektronické záležitosti. Někdy jsem si říkal ´Panebože!´, ale prostě jsem s Mattem chtěl hrozně moc pracovat. A od začátku jsem věděl, jakou desku budeme natáčet," říká Cocker.
Deska byla nahrávána v Serletikově studiu Emblem v Los Angeles a objeví se na ní uznávaní hudebníci jako Ray Parker Jr., Tim Pierce a Joel Shearer (kytary), Josh Freese, Matt Chamberlain a Dorian Crozier (bicí), Chris Chaney (basa) a Jamie Muhoberac (klávesy). Desku pak mixoval Chris Lord-Alge a masteroval Bob Ludwig.
Jen jeden cover
Dalším producentem, se kterým Cocker na desce spolupracoval, byla nashvillská legenda Tony Brown, který kdysi hrál na piáno s Elvisem Presleym. "Shodou podivných náhod máme společného účetního," směje se Cocker téhle souvislosti. "On je docela postavička. Vlastně jsme spolu udělali ještě další skladbu, která ale na desku, kterou jsem chtěl natočit, tak úplně nezapadala."
Skladbou, která byla nakonec použita a je jedinou cover verzí na celé desce, je I Hope od populární americké dívčí country kapely Dixie Chicks, jež vyšla v roce 2006 na jejich albu Taking The Long Way.
U zpěváka, který je legendou díky předělávání a vylepšování skladeb druhých prostřednictvím svého jedinečného hlasu a interpretačního stylu, může být počet zbrusu nových původních skladeb na Hard Knocks překvapením.
"Za to, že dělám převážně covery, jsem býval častokrát kritizován, hlavně ze strany mladších lidí a tisku," vzpomíná Cocker. "I během nahrávání mi každý říkal: ´Hele, Joe, všichni určitě čekají, že tam bude spousta coverů´ a taky jsme uvažovali nad duetem s Joss Stone. Opravdu moc rád bych si s ní zazpíval, ale nějak se nám nepodařilo najít tu správnou píseň. Když jsem ale dal dohromady těchto deset skladeb, všichni byli spokojení a já jsem si říkal ´Aspoň bude nějaká změna´."
Hard Knocks Cockerovými slovy1. Hard Knocks 2. Get On 3. Unforgiven 4. The Fall 5. So It Goes 6. Runaway Train 7. Stay The Same 8. Thankful 9. So 10. I Hope |