Yoko Ono je a byla vším možným. Původně bezpochyby avantgardní výtvarnicí, později fanoušky nenáviděnou a spoluhráči se zatnutými zuby trpěnou přítelkyní a manželkou legendárního Johna Lennona, později spoluautorkou některých jeho děl (a jeho nepopiratelnou múzou, oporou a inspirací) a od osudného prosincového dne roku 1980 i profesionální vdovou.
WarzoneAutor: Yoko Ono |
Navzdory snahám Ono nikdy nebyla zpěvačkou. Ano, účinkovala na (i Lennonových) koncertech a deskách. Západní svět zná šalamounskou kategorii „recording artist“, která zahrnuje každého, kdož své umění nahrává a čerta se stará o to, zda trápí kytaru, honí smyčec po strunách, zpívá, rapuje nebo jenom kvílí.
A s tím je potřeba hodnotit aktuální album Warzone. Povaze Yoko Ono asi nejvíce konvenují skutečně avantgardně pojaté pasáže, takové to „pravé umění“, které se však bez správných drog vůbec nedá poslouchat. A možná ani s nimi ne.
Vše bohužel naznačí úvodní a titulní skladba, kde Ono opakuje a křičí slovo „warzone“, tedy válečná zóna, a různá feministická vyjádření na pozadí kulometné střelby. Celé dílo má přes tři minuty a jako úvod působí bohužel odstrašujícím dojmem. Ani v následující Hell in Paradise se deska nechce rozjet.
Píseň Woman Power zní jako ve studiu narychlo spíchnutá a spíš jen orientačně nasnímaná demonahrávka. Mohla by ji hrát nějaká kapela ze 60. či 70. let, která by si vybrala průměrnou zpěvačku, již ještě navíc poťouchlý zvukař postrčil výrazně dopředu.
Jenže ani v hudebně jaksi konvenčnějších pasážích nebude posluchač uspokojen. Jak už bylo řečeno, Yoko Ono skutečně, ale skutečně není zpěvačka, ať se snaží sebevíc. Takže ani písničkářsky-šansonová poloha písně Now or Never není nic platná. Její neladící „oooh“ a další kousky ve skladbě It’s Gonna Rain popadnou posluchače za ty části těla, které by podobné hudbě jen nerad propůjčoval. Překvapivě snesitelná je odrhovačka Children Power.
Korunu všemu ovšem nasazuje nová verze Lennonovy slavné Imagine, která celou desku uzavírá. Yoko Ono má v rámci pozůstalosti plné právo se skladbou nakládat, jak se jí zlíbí, ale v tomto případě se zdá, že jí manžel ještě za života provedl něco hrozného a ona se mstí. Ne že by bylo potřeba legendy vytesat do mramoru a pouze oprašovat. Ale covery musí mít nějaký nápad a nějaký náboj. Balada odzpívaná jako po mrtvici toto bohužel nesplňuje.
Aby bylo jasno. Nevadí, že Ono aktivisticky bije na poplach, to je v pořádku. Vadí, že tak činí hudebně silně nekvalitní formou. Warzone je z kategorie nahrávek, které nemusely vzniknout.
