Přitom je toho tolik k probrání. Například to, že vůbec neví, že má na svojí první desce Antonína Dvořáka.
Úvodem musím vyzdvihnout vaše vystoupení na Pohodě. Bylo jedno z nejlepších co jsem tam viděl.
Díky.
Hlavně tvoje hláška "skloňte sa“ vstoupila do historie. Později jsem se dozvěděl, že sis to vybral jako náhradu za "skrčte sa“, což by bylo přesnější, ale hůř by se ti to vyslovovalo.
To je pravda. My na nějakou velkou jazykovou přípravu neměli moc času a nakonec jsme usoudili, že tohle bude přece jenom jednodušší vyslovit. Ale i tak lidi pochopili, co mají dělat, protože jsem jim říkal: dívejte se na mě.
Ano, „vidíte ma?, „počujete ma?“. Vzpomínám si, bylo to skoro bez přízvuku. Vypadá to že máš talent na řeči. Dokonce ses prý naučil pár slovíček v češtině, když jsi natáčel v Praze symfonické pasáže do svojí nové desky.
No vlastně ani ne. Měl jsem původně v úmyslu projít pár lekcí, než tam pojedu a aspoň málo se naučit. Je to pak dobrý, když s někým spolupracuješ a dokážeš ho aspoň pozdravit nebo třeba poděkovat v jeho jazyce. Nakonec na to samozřejmě nebyl vůbec čas, ale je pravda, že se dokážu učit docela rychle. Jde mi to nějak samo. Pamatuju si třeba ahoj.
Mimochodem, proč sis vlastně vybral Prahu?
Ani nevím, prostě jsme slyšeli, že je to tam dobrý a že se s vaším symfoňákem dobře spolupracuje.
Má to nějakou spojitost s tím, že jsi na svojí první desce použil sampl z Dvořákovy Novosvětské?
Z čeho?
Z Novosvětské symfonie od Antonína Dvořáka. Ty smyčce v Same Old Thing na Original Pirate Material. V kreditech to nikde není uvedeno, ale je to Dvořák.
Čoveče tak to ani nevím, já to jednoduše vzal z jednoho samplovacího cédéčka, co jsem měl.
No vida. A byl jsi v Praze spokojený? Nějaké zážitky?
Jo, bylo to fajn...
Když tvoji novou desku Everything Is Borrowed porovnám s těmi předchozími, mám pocit, že se The Streets z toho jednočlenného studio projektu proměnili v živou kapelu.
Skutečně? Asi to bude tím, že se snažím nedělat věci úplně stejně, moc se neopakovat. Mám rád změnu a vývoj a je mi vlastně úplně jedno, odkud přijde.
Děláš pořád všechno více méně sám nebo jste tentokrát fungovali jako kapela i ve studiu? Na koncertě bylo vidět, že jste skutečně sehraní.
Pořád jsem to více méně já sám. Je v tom samozřejmě zapojených víc muzikantů, ale jejich práce je předem daná. Ty beaty jsou pořád velice jednoduché a není tam nějaký velký prostor pro improvizaci. Že bychom si spolu sedli a nějak se ve studiu odvázali. Chci aby to pořád všechno směřovalo do jednoho bodu.
Taky bych z tvojí nové desky usuzoval, že tvůj život a životní cíle se podstatně změnily. Na minulé desce jsi honil slavné sukně, teďka rapuješ spíš o ekologii a vztahu na celý život.
Ano, je to trochu jiný pohled na věc. Ale nemusí to nutně být všechno přímo o mně a o tom, kam se zrovna ubírá můj život. Jsou to někdy spíš obecnější témata, jenom vyprávěná z mého úhlu pohledu.
Tvůj debut Original Pirate Material považuju za zásadní desku celé dekády. Mimo jiné přispěla k propojení taneční hudby, kde jde o zvuk a indie hudby, kde jde o texty.
Ale já si myslím, že to spojení tam bylo vždycky. A že to k tomu užšímu propojování směřovalo odjakživa. Protože indie scéna a taneční scéna, to jsou přece pořád prakticky ti stejní lidi, akorát v jiných fázích týdne.
Mimochodem, co váš společný track s Muse, uslyšíme to někdy?
Ale jo, je to přece na internetu. Někdo to tam pustil... Kdo si to chce najít, ten to najde, ale nějak to nabízet nebo propagovat nebudeme.
To je ale jenom demo. Oficiální verze třeba pro singl teda nevznikne?
Ne.
Pročpak?
Protože to není track, který by k tomu někdy byl určený. Jenom jsme tak blbli. O nic víc tam fakt nešlo.
Docela mě odrovnala taky tvoje coververze Your Song od Eltona Johna (z kompilace 40 Covers For 40 Years of BBC Radio 1, pozn. aut.) O moc těžší písničku už jsi vybrat nemohl, ale tys to udělal po svém a ta skladba najednou ztratila ten přehnaný sentiment.
To asi jo. A víš proč? Protože melodie řeči někdy může být zajímavější než melodie zpěvu. Když slova jenom říkáš, znamenají někdy víc, než když je zpíváš.
Prohlásil jsi, že chceš jako The Streets vydat už jenom jednu desku a pak se věnovat něčemu jinému. Co by to mělo být?
Uvažoval jsem, že bych se věnoval filmu. Možná... Ale ještě o tom tak moc nepřemýšlím, chtěl bych se napřed zaměřit na tu příští desku.
Myslíš to tedy vážně, že po ní The Streets skončí?
Asi ano. Mám pocit, že jsem řekl skoro všechno, co jsem chtěl. Zbývá ještě zavřít za sebou dveře.
Nechal ses slyšet, že bude podobná albu Berlin od Lou Reeda. V jakém smyslu?
Momentálně to vidím na temnou, futuristickou desku. Inspirovala mě k tomu výstava starých analogových syntezátorů v rakouském Grazu, kde jsme před časem hráli. To byl fakt zážitek.
Máš představu z jaké pozice by ses chtěl filmu věnovat? Jako scénárista, režisér, herec...
V podstatě asi ze všech. Nemám v plánu jít někam žebrat o peníze, takže to nejspíš celé potáhnu sám. Uvidíme, co se z toho vyklube.
O čem to bude?
Vidím to na surrealistický film... Možná v kombinaci s trochou reality...
Čas od času na netu sleduju vaši internetovou televizi BeatStevie a všiml jsem si, že to před časem koupil Channel 4. Nějaká další nabídka ze skutečné televize nepřišla?
Ano, většina BeatStevie je pořád na internetu, ale Channel 4 nám nabídla, že to bude vysílat lokálně. Dostali jsme i jiné nabídky. Momentálně pracujeme na další TV show, ale je to zatím ve fázi, kdy o tom ještě nechci úplně mluvit.
Vloni jsi zavřel svůj nahrávací label Beats. Proč?
Měl jsem pocit, že ke konci už trochu ztrácel směr. Tak jsem se rozhodl to zabalit. Ale je docela možné, že se v budoucnosti pustím do nějakého manažování zajímavých nových lidí. Těší mě, když můžu svůj vliv použít k tomu, abych pomohl upozornit na někoho nového.
Co myslíš tou ztrátou směru?
Vést nahrávací label prostě není rentabilní. Tak to je.
Myslíš, že mohly nahrávací firmy v minulosti udělat něco, čím by se vyhnuli současné krizi hudebního průmyslu?
Vlastně ani ne. Myslím, že to bylo vlastně nevyhnutelné. Ale já netvrdím, že celý hudební průmysl je mrtvý. Jenom ta jeho část, která souvisí s prodejem desek, je v současné době na vymření a není rentabilní. V tuhle chvíli je jednoznačně nejlepší být umělec, muzikant, protože to je v současné době ta nejdůležitější část. To jsou ti lidi, se kterýma to celé stojí a padá.
Bill Drummond z KLF prý dělá experimenty, kdy lidem rozdá partitury, nechá je něco nazpívat, nahrajou to, pak si to poslechnou a hned smažou. Je podle tebe v tomhle hudebním "okamžitismu“ nějaká cesta ven?
Ano, o tom jsem taky slyšel. Minimálně jeden zajímavý rozměr to samozřejmě má, a sice ten návrat k organičnosti. Protože takzvaně „živá“ hudba už přece dneska většinou není tak úplně živá. Můžou za to technologie, které do toho vstupují. Třeba indie kapely dneska v Británii používají hodně předtočených smyček, čímž se ale snižuje šance, že během jejich vystoupení dojde k něčemu nečekanému. Ale lidi, když jdou na koncert, očekávají, že budou svědky něčeho jedinečného. Něčeho, co se mezi hudebníky a jejich nástroji stane přímo na pódiu a že oni budou při tom, ve stejné místnosti. To je na tom všem přece nejzajímavější.
Tak kdyby bylo nejhůř, můžou vždycky aspoň vběhnout do publika, jak jsi to udělal ty třeba na Pohodě. Pokud vím, děláš to často. Bylo to někdy o hubu?
To ne, asi jsem měl vždycky kliku. Nikdy se mi nic nestalo. Akorát jsem během toho přišel o hodně triček, bot a ponožek. Teď už si předtím vždycky svlíkám triko a běžím naboso.
11x MIKE SKINNER
- Rodák z Londýna (27. listopadu oslaví třicítku) dostal své první klávesy když mu bylo pět, krátce poté, co se s rodiči odstěhoval do Birminghamu.
- Od sedmi je epileptik.
- V patnácti si postavil první studio a začal dělat do hip hopu. Svoje dospívání popsal: „Nežil jsem v bídě, ale moc peněz taky nebylo. Pamatuju si hlavně nudu.“
- The Streets založil na konci 90. let jako kapelu, ale když všichni spoluhráči postupně odpadli, stalo se z toho Mikovo alter ego. První singl Has It Come To This (2000) vydal na značce Locked On, která předtím bodovala s Craigem Davidem nebo The Artful Dodger.
- Mike se odstěhoval do londýnského Brixtonu (ale dál fandí Birmingham City) a začal pracovat na první desce, na které hodlal smíchat UK garage s hip hopem a reflexí britské klubové kultury.
- Debut Original Pirate Material (2001) získal několik nominací na Brit Awards a nominaci na cenu Mercury.
- Následovalo výborné koncepční album (mj. o ztraceném tisíci liber a začátku nového vztahu) A Grand Don´t Come For Free (2004) a asi nejslabší trojka The Hardest Way To Make An Easy Living (2006), na níž se Skinner vypořádával se svým nově nabytým statutem celebrity.
- Zatím poslední, letošní deska Everything Is Borrowed, je návratem do formy i k vážnějším tématům.
- Skinner se ale objevil i ve skladbách několika kolegů jako The Ordinary Boys, The Twang nebo jeho někdejší chráněnci The Mitchell Brothers.
- Miluje boty značky Reebok Classic a podílel se na kampani PETA, která vybízela řetězec KFC, aby kuřata zabíjela humánnějším způsobem.
- Je svobodný.
