Našli snad The Cure, věrni svému názvu, lék na stárnutí? Tedy alespoň to psychické? Tělesná schránka nehraje roli, duch jejich hudby je stále mladý, zcela nadčasový. Trendy ať si velí, co chtějí. Rozezní-li se předehra skladby Plainsong, jihnou pamětníci i mladší ročníky.
V případě The Cure čas běží vlastním tempem. Zatím poslední řadové album 4:13 Dream kapela vydala v roce 2008, a i když je aktuální turné Lost World Tour zamýšleno k nové desce Songs Of A Lost World, doba jejího vydání ještě nenastala.
Dvacet minut po začátku koncertu mrknete na hodiny a zjistíte, že už uběhla hodina a půl. Přitom se v hlavní části koncertu hrály především pomalejší skladby. Jenže právě v nich se člověk rozpustí jako kostka cukru v čaji.
The Cure by mohli být anachronismem, Robert Smith pak politováníhodným revivalem sebe sama. Jenže nejsou. V jejich přístupu k hudbě je něco pudového, co spolehlivě jitří emoce. Všechno nějakým zázračným způsobem stále funguje.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
