Slipknot jsou velcí, jde o masový produkt, jak mimo jiné potvrdil nedávný koncert v Praze. Velkolepá podívaná, pastva pro oči a nebýt trestuhodně pokaženého zvuku, nasytilo by se i ucho. V této souvislosti lze vyřknout přání, aby chystané vystoupení Slipknot na festivalu Rock For People 2023 dopadlo v tomto ohledu lépe.
Tahle kapela táhne napříč generacemi a ví, jak připravit dostatečně pestré, barevné a výživné album, které nabízí až kinematograficky komplexní zážitek. Stačí drobnost, aby člověk zpozorněl. Třeba otevřít desku skladbou Adderall s čistým zpěvem, dramatickými sbory a stupňujícím se pocitem napětí.
A třísknout do toho až druhou The Dying Song (Time To Sing), kterou kapela premiérově zahrála právě v Praze. Šlapavé groovy, nu-metalově rozvrzané kytarové riffy, zasekávačky a hymnický refrén, v tomto případě možná až moc vtíravý, což může být samozřejmě pro někoho problém.
The End, So FarSlipknot |
Kdo se bude chtít a priori horšit nad tím, že Slipknot nejsou žádný pravý undergroundový metal, The End, So Far samozřejmě odzívne, případně si pohrdlivě odplivne. Ale nechtějme od Slipknot nic, co nám nechtějí a neumějí dát, a soustřeďme se na to, v čem jsou skutečně dobří a čím si získali tak masivní oblibu a popularitu.
Je to především schopnost napsat skladbu s jasnou a nosnou melodickou linkou, dovést ji do cíle přes všechny možné rytmické i zvukové zákruty. Ani v nejdivočejších okamžicích (The Chapeltown Rug) není problém se v hudbě orientovat. Slipknot pracují s dynamikou v rámci jednotlivých písní, ale i v rámci celé desky. A nejzajímavější jsou v okamžicích, kdy stavějí na logické gradaci a naléhavé melodice, viz skladbu De Sade.
Ano, je to komfortní hudba, při jejímž poslechu se cítíte jako v luxusně zařízeném bytě, v němž nemusíte mít strach, že na vás zpoza rohu něco vybafne. Slipknot v tomto ohledu ale vždy tak trochu klamali tělem a nebyli tak drsní a nekompromisní, jak by napovídala jejich image.
