Srovnání s Nickem Cavem a dalšími bardy včetně Toma Waitse, jehož starší album Swordfishtrombones bylo inspirací k názvu kapely, se nabízí hlavně u šansoniérského vokálu Miloše Rejska, jenž zároveň píše texty a autorsky přispívá k hudbě. Zpívá v hlubším rejstříku a v pomalejších tempech dobře vynikají spodní barvy jeho uhrančivého hlasu. Ve výtečné skladbě Woman, kterou přizdobil foukací harmonikou, spíše recituje, jindy se nechá volně unášet proudem muziky. Umí být i jadrnější a útočnější, třeba v písni Don't Dare rozjitřené hypnotickými salvami bubnů. Rejsek je zaujatým vypravěčem s neklidem v srdci a palčivým žárem na rtech, i když emoce obvykle nechává doutnat uvnitř. Talent, který jistě poroste dál.
Swordfishtrombones nastavují několik stylových tváří, avšak charakter jim propůjčuje hudební bluesový mozek. Atmosférická skladba Amorous Fruit, zpívaná pološeptem a nadnášená rozpravou vibrafonu s trubkou, působí nejoriginálněji. Často používané dechové nástroje vytvářejí jakýsi konejšivý protipól k drsnosti, třeba v hitovce Unaware; písně pak hrají mnoha pocitovými barvami. Kromě tradičněji pojatých a melodicky sugestivních skladeb, z nichž vyniká třeba Friend nebo Papapa, se kapela odpoutala i ke kouskům postaveným více na rytmu (All To Pass či Pleasure & Pain). Odtud byl asi jen krok do říše elektroniky, která dvě přepracované písně protkala vrstvami strojově těkavých pulsů. Kapela si k tomu přizvala mága Luboše Mikulu z taneční skupiny Bullerbyne. Spolupráce klapla zvláště při šestiminutovém remixu Dub Fruit.
Swordfishtrombones, kteří datují svůj vznik rokem 1994, jsou hotovou kapelou s hudebním profilem a názorem tak jasným, až to vyráží dech. Jen by se potřebovali pořádně zabydlet ve studiu; ještě víc energie by z neučesaných nahrávek vykřesal dobrý producent.
|
Swordfishtrombones: Amorous Fruit |
|
CD, 52 minut |
|
Vydala Tamto Revue & SFT |
