Základní princip zůstává stejný - Cohen čím dál víc recituje než zpívá své písně s doprovodem andělských ženských hlasů.
Obě jeho vokalistky - Anjani Thomas a Sharon Robinsonová - zní tak, že to vypadá, jako kdyby starý básník rozmlouval s nebesy.
Dává jim stále větší prostor a na písni Undertow už symbolicky nechává zpívat skoro jen ta nebesa.
Výraznou změnou prošla Cohenova hudba. Kdysi to bývalo lehce rockem modifikované country. Část skladeb je stále v tomto duchu, ale více se objevují jiné styly, buď inspirované melodikou evropského folkloru, nebo barovým popůlnočním jazzem s unaveným piánem a bučícím saxofonem.
Srovnání s prvními snímky Toma Waitse je lákavé, zvlášť když oba zpívající básníci používají hudebního média k vyjádření svých vnitřních bolestí.
Na rozdíl od tehdejšího dryáčnicky pijáckého Waitse je Cohen tišší, skromnější a schoulený i se svými bolestmi hluboko do sebe. Na povrch vytryskne jen pár kapek.
Cohen, užívající někdy i svého buddhistického jména Jikan, se s přibývajícím věkem nesnaží sdělovat nic velkého a zásadního. Naopak, jeho texty jsou stále skromnější a prostší.
Některé nové písně připomínají haiku - krátkou báseň inspirovanou vzpomínkou či náladou. Titulní song se skládá z jediného čtyřverší, zachycující v pohlednicovém textu prchavý úryvek vzpomínky.
On That Day, pouze dvouminutová reflexe událostí 11. září, je rovněž zkoncentrována do několika prostých, nepatetických slov. Cohen dokonce ani netrvá na vlastních písních.
Čtyři ze třinácti skladeb napsal někdo jiný. Úvodní je dokonce od Lorda Byrona. Překvapí i úsměv v nejrozkošnější skladbě desky Because Of, když se zpovídá ze své lásky k ženám.
Dear Heather je album stejně skromné jako oslavy Cohenovy sedmdesátky. Jen tichý otisk v tomto světě. Jako poštovní známka, kterou prý na paměť jeho výročí vydala Norská královská pošta.
 Básník a písničkář Leonard Cohen |
