Největší semaforské hity se pochopitelně vešly na výběry z let šedesátých, jež mapovaly průkopnickou tvorbu Jiřího Suchého s Jiřím Šlitrem, i z následných dvou desetiletí normalizačních. Ovšem i pohled do porevoluční tvorby přináší zajímavosti. Například výstup ze hry Ach, ta láska nehezká, která v roce 1991 formou „přednášky čtyř učenců (a Žofie Melicharové)“ pojednávala o problémech erotiky v období přechodu na tržní hospodářství. Nebo ne úplně semaforsky typickou Lysistratu, která se mezi ostatní úryvky dostala jako celistvé jevištní dílo.
Obal kompletu Semafor… léta 1989 až 2015
„V tak velkém časovém údobí samozřejmě není možné zachytit vše, proto se editor a dramaturg výběru Jan Kolář soustředil na písně, které považuje za zásadní pro jejich uměleckou hodnotu či pro půvab, charakterizující příslušnou inscenaci,“ vysvětluje producentka všech tří semaforských kompletů Naďa Dvorská. „CD jsou vložena do pošetek s reprodukcemi grafických listů Jiřího Suchého, a umocňují tak celkový dojem z činnosti člověka, jenž svým dílem přesahuje vše, co je v normálních lidských silách, čímž se navždy zapsal do dějin českého divadla.“
Mezi protagonisty nechybí Suchý nebo jeho dlouholetá divadelní partnerka Jitka Molavcová. Ale zpívá tu i Anna K, tehdy ještě pod svým občanským jménem Luciana Krecarová se objevila například ve hře Výhybka, z níž se do výběru dostaly skladby Pod bílým závojem a Poplujem spolu do ráje. Svou desetiletou semaforskou stopu tu otiskl také Tomáš Trapl, který účinkoval třeba ve hře Nižní Novgorod.
Pod hudbou je většinou podepsaný Ferdinand Havlík, ale zářez tu má i Šlitr, a to ve hře Hej rup aneb peklo nebude, ráj se vrací z roku 1990. Suchý do ní zakomponoval starší písně včetně těch od Ježka a Voskovce a Wericha.
