Pilířem desky je Mighty Rearranged, melodicky krásná titulní píseň s dunivě mocnými rockovými figurami a bluesovou foukačkou.
Kapela skladbu plynule rozehrává od napětí k uvolnění a zpět. Plantův hlas vystřeluje i do výšek (Shine It All Around), kde nabírá řezavé ostří, takhle ho asi nejlépe známe.
Zpěvák se umí vkusně opřít o zeppelinskou minulost, které se nelze zbavit, ovšem stále hledá své životní blues.
Například v orientálních závanech smyčců, jež uvádějí jemně pulsující skladbu Another Tribe. Či v hudbě severoafrických Tuaregů, v jejich rytmech ťukajících jako dešťové kapky v písni Takamba, kterou dramatizují rocková vzdutí Plantovy kapely The Strange Sensation.
Ostrou "kytarořezbu", na které se podílí cureovský odpadlík Porl Thompson i ctitel arabské hudby Justin Adams, přirozeně střídají baladické momenty a hypnotické nálady.
A Plantův hudební domov se stále rozšiřuje. Skladba Somebody Knocking se rozpíná mezi malijským městem Timbuktu a Plantovou Anglií, keltská magie zde splývá s mihotavou atmosférou pouště.
V tom je Plantova deska nadnárodní, zároveň zůstává stylově usazená v prožité hudbě i v hlase. Robert Plant je stále na cestě, dlí v hudebním i myšlenkovém pohybu a z desky je to úžasně cítit. Který rocker takhle stárne?