Pohřeb se proti původnímu oznámení neuskutečnil v budově české první scény, protože ředitel divadla Daniel Dvořák ustoupil nevoli a vlně nesouhlasu projeveným v souboru i z řad kulturní veřejnosti.
Přemysl Kočí se začátkem 70. let podílel na vzniku normalizačního Svazu českých dramatických umělců a v letech 1979 až 1983 působil v Národním divadle jako režisér opery.
Přemysl Kočí se narodil 1. června 1917 v Rychvaldě na Karvinsku. Studoval na učitelském ústavu a soukromě se věnoval studiu zpěvu. Od konce 30. let byl deset sezon sólistou opery Zemského divadla Ostrava. Téměř tři desítky let - až do roku 1989 - působil jako pedagog na Akademii múzických umění v Praze.
Během umělecké dráhy ztvárnil desítky barytonových rolí. Když slavil osmdesátiny, povzdychl si, že neúčinkoval snad jen ve Smetanových dvou vdovách, protože tam Smetana s barytonem nepočítal. Jinak byl například králem Vladislavem v Daliborovi, Kalinou v Tajemství, Tomešem v Hubičce i Petrem Vokem v Čertově stěně.
Ztvárnil revírníka v Janáčkových Příhodách lišky Bystroušky, byl Donem Giovannim, Figarem, Evženem Oněginem i Borisem Godunovem. Vedle režií v pražském Národním divadle nastudoval i Prodanou nevěstu a Její pastorkyňu v Japonsku. Tuto Janáčkovu operu připravil také v Nizozemsku.
V polovině 80. let napsal Kočí své vzpomínky a nazval je Dobrý den, živote aneb Všechno je jinak. Doplněné vyšly v roce 2000. V roce 1997 představil kompaktní desku operních árií, jíž dal název Il Dissoluto Punito aneb Potrestaný prostopášník.
Vedle činnosti na jevišti české první scény Přemysl Kočí od roku 1937 účinkoval i na písňových, oratorních a kantátových koncertech doma a v zahraničí a nahrával na gramofonové desky. Objevil se rovněž v osmi filmech. Byl například vodníkem ve Weiglově ztvárnění Rusalky z roku 1978, ovšem roli zpíval Ondrej Malachovský.
